Když mistři (již i kilometry) krajinářství chtějí poukázat na nezkušenost svých „kolegů“, kteří nedávno dokončili tříměsíční kurz nebo právě opustili vysokou školu, říkají: „Nerozezná jedle od Vánoc strom!”
Není to divné: jedle a jedle vypadají téměř stejně (z dálky). Zblízka je patrný rozdíl ve struktuře jehlic. Jedle jsou také odolnější než jedle a nejsou tak náročné na odvodnění půdy a slunce. Velmi často tedy tam, kde není možné vysadit smrk, používáme jedle.
Oblíbený krajinářů – Nordmann jedle (Abies nordmanniana). Tmavě zelená, pravidelný tvar, tlustá, v mládí roste pomalu, ale v průběhu let roste rychleji, roční přírůstek je 20-30 cm.
Po ní druhá nejoblíbenější Korejská jedle (Abies koreana). Velmi nenáročné a mrazuvzdorné, jehlice s šedavým odstínem, malé velikosti – 4-7 m vysoké a 3-4 m široké. Zajímavé fialovofialovými nebo ocelově modrými šiškami (v závislosti na podmínkách pěstování).
Já osobně a mnoho mých kolegů to velmi podporujeme jednobarevná jedle (Abies concolor). Snáší teplo, sucho a nedostatečnou vlhkost půdy, poměrně velký strom – 20-25 m vysoký. Rychle rostoucí. Výrazným znakem jsou modrošedé světle měkké jehlice, často srpkovité. Jediný jehličnan svého druhu s měkkým, netrnitým jehličím, které na zimu nelíná! Jedle concolor jsou zpravidla velmi pravidelného tvaru a neuvěřitelně husté!
Dále přejdeme do kategorie jedlí „pro amatéry“.
Fanoušci rostoucích stromů neobvyklého tvaru mohou být velmi přitahováni Korejská jedle “Silberlock” (Abies koreana `Silberlocke`) je pomalu rostoucí strom s široce kuželovitou korunou. Jehlice jsou měkké, zelené, se dvěma stříbrnými pruhy na hřbetu jehlice, stočené tak, že je vidět hlavně zadní, stříbrná strana jehlice. Poupata jsou fialově modrá. Ve věku 30 let dosahuje výšky kolem 4 metrů. Preferuje úrodné a vlhké půdy. Zimovzdorná. Vypadá skvěle v japonských zahradách.
Ideální pro malé plochy subalpská jedle “Compacta” (Abies lasiocarpa `Compacta`). Fotofilní, ve věku dosahuje 3 m na výšku a 2-2,5 m na šířku. Má velmi husté, zajímavé modrozelené nebo stříbrnomodré zahnuté jehlice, s jedním bílým pruhem nahoře a dvěma dole. Nesnáší dobře sucho.
Mezi trpasličími formami bude podložka vždy vypadat velkolepě balzámová jedle “Nana” (Abies balsamea `Nana`). Do své maximální velikosti 1 m výšky a 2 m šířky roste velmi pomalu, je velmi mrazuvzdorný a snáší stín. Zajímavé krátké jehlice vytváří zajímavou neobvyklou texturu, jarní porost je jasně zelený.
Zcela exotický asymetrický tvar vysoká jedle “Glauka” (Abies procera `Glauca`). Někdy se mi zdá, že se měla jmenovat ležící, ne vysoká. Těžko popsat zcela neovladatelnou formu s pokřiveným kmenem, která jakoby sama sebou cákala v prostoru a vypadá spíše jako umělecký předmět než jako rostlina. Barva jehlic je modrozelená, ale mladý porost je stříbrně modrý a tuto barvu si dlouho zachovává. Má také velmi velké, jasně žluté pupeny. V podstatě strom dosahuje 15-20 metrů, ale za podmínek, které zná pouze on, může dorůst až 30 m. Se šířkou 6-8 m. Rostlina tedy opravdu není pro každého.
Jak je vidět, jedle sice nejsou tak početné a pestré jako smrky nebo borovice, ale pomáhají tam, kde se výše zmíněné druhy neuchytí. A také mezi jedlemi jsou skutečně jedinečné: jako stejná concolor nebo vysoká „Glauka“. Koho umístíte na svůj zahradní pozemek, je vaše volba. Při návštěvě zahradních center se ale alespoň podívejte na jedle, nenechají vás lhostejnými.
Stálezelené jehličnany jsou jednou z nejlepších dekorací v zahradě. A mezi nimi jedle sibiřská jasně vyniká jak krásou, tak léčivými vlastnostmi.
Není divu, že byl vybrán jako hlavní dekorace nejoblíbenější dovolené – Nového roku. Pravda, jedle sdílí tuto čest se smrkem. Ale přesto je nejlepším „vánočním stromem“ jedle! Posuďte sami: korunu má mnohem silnější, jehličí má nadýchanější, delší a měkčí (vůbec nepíchá!), a hlavně mnohem voňavější než smrkové. Jedle má na rozdíl od visících šišek ze smrku vztyčené šišky jako svíčky na novoročním stromečku. Jeho hladkou tmavě šedou kůru nelze zaměnit s hrubou, popraskanou kůrou smrku.
Na Sibiři tvoří jedlové lesy (jedle) spolu s cedrem (sibiřská borovice) základ tmavé jehličnaté tajgy. Z dálky na pozadí obzoru se jedle jeví jako obří hřeben, jemně „česající“ hřívy horlivých mraků; někdy s tesáky dravé tlamy, polykající slunce unavené během dne a naplňující západ slunce krvavou karmínovou; pak nedobytná palisáda, za níž se skrývá neznámá tajemná země. Ale ve skutečnosti se vše ukáže být jen závěsem. Stačí jen „zatáhnout“ za nenápadnou nitku cesty, ta se poddajně oddálí a vpustí vás do svého magického světa. V jedle nechodí po zemi, ale po vlnách, „jako po suchu“ – mech pod nohama a hustá pokrývka opadaného jehličí jsou tak měkké a pružné. Vzduch v něm není vdechovaný, ale vypitý – je tak hustý, chutný a omamný.
Proč je to užitečné?
Vzduch napuštěný jedlovým jehličím je léčivý: zabíjí patogenní bakterie a zlepšuje vitalitu. Jehličí, kůra a pryskyřice obsahují silice, jejichž složkami jsou bornylacetát, kamfen, borneol, alfa a beta pinen, dipenten, kyselina abistická a askorbová, triterpenoidy, flavonoidy, tokoferol, fytoncidy, pryskyřice a taniny.
Vodný nálev z jehličí a pupenů se používá k léčbě kurdějí a používá se jako diuretikum, dezinfekce a analgetikum při onemocnění ledvin a močového měchýře, nachlazení a revmatických bolestech. K jeho přípravě je třeba oddělit čerstvé jehličí od větví, nakrájet nadrobno a po malých částech vložit do vroucí vody, aniž by došlo k zastavení varu. Po 30 minutách vývar přecedíme, zchladíme a pro zlepšení chuti okyselíme kyselinou citronovou. Na 1 litr drcených jehličí – 4 litry vody, kyselina citronová – podle chuti.
V květnu se tvoří výrůstky z pupenů na koncích jedlových větví. Jsou světle zelené, úplně měkké a velmi chutné. Tělo po nich v době jarního nedostatku vitamínů prostě prahne. Pokaždé, když projdu na zahradě kolem jedlí, určitě si utrhnu pár poupat. Mimochodem, takové sevření stromům jen prospívá – koruna se zahušťuje.
Pokud se na kůru podíváte pozorně, všimnete si na ní malých otoků. Jedná se o tzv. balzámové noduly. Obsahují pryskyřičnou látku – pryskyřici. Jaké slovo – “sap”! Má výjimečné antiseptické vlastnosti a hojí všechny infikované rány a vředy na kůži. Každou ránu při práci na venkově mažu pryskyřicí. Uzlík na kmeni jedle propíchnu špičatým dřívkem a na ránu nakapu pár kapek pryskyřice. Pryskyřice překryje ránu jako náplast, po které vás neobtěžuje a můžete pokračovat v práci bez obvazu.
Známý jedlový olej se získává sublimací z jehličí, větví a kůry. Používá se při zánětech nervů, myositidě, kloubním revmatismu a v aromaterapii. Vdechování par jedlového oleje v malých dávkách stimuluje obranyschopnost organismu. Extrakt z jedlové kůry má pozitivní vliv na obnovu jater po resekci.
Při napařování s jedlovým koštětem máte nesrovnatelné potěšení, cítíte mimořádnou lehkost – jako by vám bylo několik let shozeno z ramen.
Jak vychovat Sibiřana
Pěstování otužilce sibiřského na zahradě není vůbec složité. Semena jedle se vysévají v dubnu do hloubky
0,5 cm.Nejlepší půda pro něj je hlinitá. Do 6-8 let rostou sazenice pomalu. Ve třetím roce dosahují délky 15-20 cm a tvoří se první přeslen. V této době rostliny dobře snášejí transplantaci bez hrud půdy. V lesnických podnicích se sazenice vysazují pod takzvaný Kolesovský meč: zapíchne se do země, sazenice se spustí do výsledné díry, prohloubí krk o 1–2 cm, poté se meč těsně zasekne vedle ní. vymačkávání kořene zeminou. Je důležité zabránit zakružování a proplétání kořenů. Drobné kořínky se totiž časem promění v mocné kořeny, a pokud se ohýbají a proplétají, nelze se vyhnout potížím. Ve vyšším věku se sazenice přesazují pouze hroudou zeminy.
Jedle má hluboký kořenový systém a je to druh odolný proti větru. Je extrémně odolný vůči stínu a může růst pod korunou jiných stromů. Například jsem zasadil tři stromy na severní straně domu. Dobře rostou ve stínu domu, chrání ho před studenými severními větry a téměř nezastiňují okolí. Ve stínu jedlí můžete umístit altán, hospodářské budovy nebo kompostovnu. Mimochodem, koruna jedle je dobře tvořena sevřením pupenů a rovnoměrným řezáním. Pokud je vysoký strom na stanovišti nežádoucí, pak každoročním sevřením koruny může být růst na mnoho let omezen a jedle lze pěstovat i na alpském kopci.
Bydlím v Tule, jsem v důchodu, začal jsem zahradničit. Napište prosím, kde se dají koupit sazenice jedle a ovocných stromů. S pozdravem S.A.
Na mé zahradě rostou jedle. Před pár lety silná bouře zabila několik krásek. Dlouho jsem plakala. Vaše rady se mi letos určitě budou hodit.Moc děkuji.
Loni jsme koupili jedli.Doufáme,že úspěšně přezimuje.Určitě využijeme vašich rad.Gennadij Pavlovič,moc děkujeme. Petrozavodsk Světlana Fedosevna.13.03.2011/XNUMX/XNUMX.
Zanechte svůj názor Jasné
Použití materiálů je možné pouze s písemným souhlasem vydavatele.
Chcete-li zveřejnit své materiály, spolupráci a reklamu, napište na adresu editor@cofe.ru
