Když bydlíte u vodní plochy, je to určitě velké plus. Můžete opustit vchod, projít 300 metrů, postavit stráže a kontrolovat každé ráno.
Tue a já jsme se rozhodli poprvé postavit nosníky a nechat je přes noc bez dozoru. Budou tam ryby? Jaké překvapení nás ráno čeká?
5.8 tisíc příspěvků 10.5 tisíc odběratelů
Pravidla komunity
Komunita nemá žádná tvrdá a rychlá pravidla kromě pravidel peek-a-boo
Pravidla komunity
Komunitní témata
Pokud příspěvky neodpovídají tématu komunity, můžete vždy zavolat @moderator a požádat o přesunutí jeho příspěvku.
1 Pokud jste autorem příspěvku nebo videa, považuje se za dobrou formu uvést místo akce nebo rybolovu.
2 Dodržujte základní zdvořilost.
3 Bylo by velmi hezké, kdyby video obsahovalo popis a akce, které se v něm odehrávají. Lidé nejčastěji čtou a sledují obrázky na Pikachu, takže pokud máte video i storyboard tohoto videa, pak bude mít váš příspěvek větší šanci, že bude horký
Sponzorované příspěvky
Pokud účastníci uvidí, že příspěvek je zjevně reklamní povahy, mohou se obrátit na @moderator pro upřesnění.
Jak vás unavuje zveřejňovat videa bez textu.
Nemám čas se dívat, ale mám čas číst. Mínus zde a také na YouTube mínus za tohle.
Umíš psát dopisy?
Podívejte se na 13.5 minuty.
Nahrál bych to s textem a fotkami a je možné, že bych se podíval i na video.
Dal jsem mínus, aniž bych se podíval.
Mínus za clickbait
Rybaření v Tichém oceánu s Nikaragujci
Plujeme pět nebo šest kilometrů od pobřeží. Vody zálivu Fonseca jsou přibližně rovnoměrně rozděleny mezi tři země: Nikaraguu, Salvador a Honduras. Přímo před námi je vidět obrovský kámen – hnízdiště pelikánů a zároveň hranice nikaragujské vody, dál než za tento kámen naše loď nedopluje.
Než se k němu dostaneme, vypneme motor a přepneme na veslo. No, to znamená, že přecházím na veslo, protože moje osoba zaujala místo třetího rybáře ve člunu a někdo musí dělat jeho práci – nenechat vlny roztáčet loď v kruzích, ale pomalu ji vést po parabolické trase. Chemento a Angie začnou házet síť přes palubu. Délka sítě je asi pár kilometrů, na jejím konci, začátku a uprostřed jsou přivázané prázdné plastové kanystry – ty jako plováky síť drží a zabraňují její ztrátě.
Zatímco ryby a další živí tvorové samy lezou do sítě, myjte loď zevnitř. Cemente nabírá vodu řezaným kanystrem a nalévá ji dovnitř lodi. Angie tře strany rukama a kusem hadru. Držím loď na hladině a nenechávám ji příliš daleko od našich plováků.
Po umytí člunu začnou muži vytahovat síť. První koupání nebylo nijak zvlášť úspěšné: pár babosinek, jedna malá sardinka, jeden jazyk (plochá, bělavá ryba bez šupin), tři krevety. Babosu je hozen do člunu, krevety tam letí, sardinka a jazyk jdou k drzým pelikánům útočícím na síť. Hodíme podruhé. Po stranách se shlukují pelikáni, strkají hlavy dovnitř – kontrolují, zda nemohou ukrást něco chutného.
Při druhém koupání jsme měli větší štěstí: už dvanáct krevet, pět velkých ryb a krab. Rybáři vtipně rozmotávají úlovek z tenké pavučiny, já chytám kluzké a hbité krevety po celé lodi, dávám je do kbelíku, počítám – Don Chemento mi přikázal, abych je spočítal.
V pauzách mezi vrháním a vytahováním sítě muži kouří a čůrají přes palubu. Opravdu chci udělat to samé, ale prostě nemůžu a nemůžu. Bavíme se o různých věcech. Chement sdílí spoustu věcí, je tu dlouho.
Smějeme se a pláčeme nad tím, že když tu naše klinika nebyla, pili se anthelmintika na krávy: na bolesti břicha, na horečku i na nechtěnou březost.
Vymýšlíme název pro bezejmennou baculatou rybu. Obvykle jí říkají „bandita“, protože její ostnaté ploutve nemilosrdně trhají sítě. Zvrací a hystericky křičí. Říkám, že její křik je podobný kvákání žáby. Moje ryba nyní žije v Tichém oceánu a její jméno je „pura rana“, což znamená „čistá žába“. Moc se jim to srovnání líbilo.
Dělíme se o jeden vařený platan a pár lžic kandované rýže mezi tři – Angie ho donutila vzít si jídlo, bojí se, že na moři umře hlady.
Posloucháme dutou plastovou trubicí – prochází se poblíž velké hejno ryb? Když to jde, mělo by být slyšet bublání a šustění. Dnes nic neslyšíme, ryby odpočívají.
Po dně lodi šustí krevety a svými chapadly nám lechtá nohy. Zezadu se připlíží krab a najednou mě kousne do paty, takový parchant.
Vytahujeme pro dnešek poslední síť, čtvrtou.
Hlásím donu Chementovi úlovek: čtyřicet šest krevet, dva krabi, dvanáct babosinů, jedna pura rana a tři sardinky. Obracíme se zpět ke břehu. Cestou probíráme, co je lepší ušetřit tři sta dolarů na nákup: koně nebo nový motor do lodi. Stojí stejně a jsou asi stejné potíže.
Čtvrtinu dnešního úlovku bude třeba věnovat Donu Darwinovi za pronájem lodi, všechny krevety a polovinu ryb bude muset prodat místnímu kupci Donu Antoniovi. Bere babosu a sardinky za haléře – dvacet cordoba libra (to je podle nás 50 rublů) a dává víc za krevety – dva a půl dolaru libra malé a čtyři dolary libra velké. Antonio sám na moře nejezdí, úlovek pouze koupí, odveze do města a tam ho za spoustu peněz přeprodá jinému, většímu kupci, sedmkrát dráž, než ho koupil on sám.
Rybáři za vydělané peníze kupují benzín – na jeden rybářský výlet je potřeba deset litrů, což stojí asi třicet pět dolarů. Zbytek peněz je na nové sítě, rybářské rukavice, oblečení, jídlo pro rodinu.
Při kotvení jsem narazil bokem o bok. Ne kritické, ale citlivé.
Don Cemento při rozchodu vytáhne a podává mi jednu kyprou ženu:
– Držet to! Vím, že ty a Maria nejíte ryby, ale vaříte pro svého Kubánce, je opravdu hubený.
