Je možné se dotknout tisu?

Tohle bobule

Na fotografii – bobule tisu (Taxus baccata), které najdete v ulicích mnoha evropských měst, v parcích a lesích. Jedná se o strom se silnými tmavě zelenými jehlami, posypaný jasně červenými „bobulemi“. Častěji se vyskytuje v jižní Evropě, v Rusku – na Kavkaze. Tis se vyznačuje svou krásou, odolností a. toxicita. Světle šarlatová skořápka semene – aryllus nebo acetum – je považována za jedlou, výživnou a příjemnou chuť, ale nikdy jsem se nerozhodl ji vyzkoušet. Faktem je, že listy, kůra a dřevo tisu jsou jedovaté a otrava může vést k smrti během několika hodin. Je známo, že Keltové napouštěli hroty šípů tisovou pryskyřicí a také používali tisový jed k rituální smrti. Jed je smrtelný také pro hospodářská zvířata, zejména koně.

Ale kosi a další ptáci s radostí polykají atraktivně vypadající masité přívěsky. Spolu s nimi se polykají i semena, která však rychle procházejí trávicím traktem, aniž by stihla podstoupit destruktivní působení trávicích šťáv, a jsou vylučována s exkrementy. Zdálo by se, že šíření tisu by mělo probíhat rychle: kosi, drozdi a další ptáci, kteří spolknou semena, roznesou je po lesích a parcích, spadnou na zem, tis klíčí a roste mnoho set let (to předpokládá se, že některé staré tisy dosahují věku pěti tisíciletí!). Ale není to tak jednoduché.

Kos jíst bobule tisu

Samice kosa žere bobule tisu. Fotografie z kensingtongardensandhydeparkbirds.blogspot.com

Letos v říjnu jsem navštívil Záhřeb (hlavní město Chorvatska), město velmi atraktivní pro biologa. Stačí z ulice v historickém centru odbočit po sotva znatelném schodišti a ocitnete se mezi buky, habry, duby a občasným tisem ve skutečném lese rostoucím na svazích malebné rokle. Tohle je park Tuškanac. Při průzkumu svahů, pokrytých hustým kobercem spadaného listí, jsem si všiml mladých rostlin tisu. Nerostly pod starými plodonosnými tisy a ne pod korunami těch stromů, kde se mohli drozdi a jiní plodožraví ptáci při odpočinku vyprazdňovat. Naopak u paty kmenů se skrývaly mladé tisy, které „vykukovaly“ zpod samotné pažby habru či buku. Vyrůstali v malých úzkých skupinách. Rostou tak pouze stromy, které se narodily tam, kde semena ukrylo některé ze zvířat nebo ptáků. Například v lesích u Moskvy můžete nejčastěji vidět takové skupiny mladých dubů. Zpravidla jedna z rostlin v budoucnu převezme a utlačuje své druhy, ale někdy existují skupiny dospělých stromů, které uchovávají vzpomínku na šetrného ptáka, který žil ve stejném lese před několika desítkami let.

READ
Je možné postavit dům na pozemku širokém 10 metrů?

Mladý tis a park Tuskanac

levý – mladé rostliny tisu na bázi kmene habru. Vpravo – zalesněný svah v parku Tushkanac. Foto © Pavel Kvartalnov, Záhřeb, říjen 2018

První publikace o jedovatých alkaloidech obsažených v tisu uváděly, že semena tisu jsou téměř stejně jedovatá jako jeho listy. To naznačovalo, že se na nich nikdo nekrmil. Pozorování v přírodě však ukázala, že tomu tak není a semena jsou jedlá. Například brhlíkové a sýkorky nemají odpor k pojídání semen tohoto stromu. Podle pozorování v Anglii zelináři a sýkory vybírají ze stromu o nic méně semen než kosi, ale nerozšiřují je, ale ničí (tedy drtí a jedí). Sýkora žije především v Japonsku a Koreji Sittyparus varius Dostala dokonce ruské jméno tis, takže v období sklizně ráda navštěvuje koruny tisu. Jaký je důvod, proč jed, který může zabít koně, nemá žádný účinek na ptáky?

Jak ukázala pozorování Barbary a Davida Snowových, ptáci (zelenáci, sýkorky, kosi) před konzumací semen tisu odstraní nejen šťavnatý aryllus, ale i vnější obal semene samotného. Podle všeho je to právě ta, která obsahuje jed. Přítomnost takové skořápky, která se snadno zničí, když semeno zůstane dlouhou dobu v trávicím traktu, neumožňuje tak velkým ptákům, jako jsou holubi hřivnáči, vrány a sojky, aby se těmito semeny živili svými chutnými přílohami. Pokud semeno zůstane v úrodě nebo žaludku ptáka dostatečně dlouho na to, aby se skořápka začala zhoršovat, pták nevyhnutelně zemře na otravu. Před některými nezvanými konzumenty semen se tedy tis docela úspěšně chrání. Kosi a menší ptáci se toho všeho ale nebojí, jejich rychlost trávení je vyšší a semena rychle procházejí trávicím traktem.

V záhřebském parku, kde jsem si všiml mladých tisů, byly práce v plném proudu: brhlíci a sýkorka bahenní si vytvářeli rezervy na zimu. Pravda, většinou ukrývaly bukové ořechy – pod spadaným listím, ve spárách kůry nebo za uvolněnou omítkou starých budov. Nebyl jsem schopen vysledovat, kdo ukryl semena tisu. Někdo však skladoval semena tisu na stejných místech, kde jsou v Japonsku ukryta semena příbuzného druhu, tisu špičatého, sýkorky tisové. Možná to byli chickades bahenní, byli to ti, kteří se více rozčilovali, schovávali svou kořist v listí u země, zatímco brhlíci ji skrývali výše.

READ
Lze hostas vysadit ve stínu?

Nelze vyloučit, že semena tisu neskrývali ptáci, ale hlodavci: myši žlutokrké nebo plch. Oba žijí v Záhřebu, podle informačních tabulí instalovaných podél cest v parku. Plch podobně jako ptáci, kteří snadno odstraňují jedovatý povlak, požírají semena tisu, stejně jako myši žlutokré, které mohou být zodpovědné za zničení 87 % úrody, semena již odnesená ptáky z mateřského stromu nevyjímaje. Myši i plch dokážou u pazourků ukrývat různá semínka. Přestože se plchy v zimě ukládají k zimnímu spánku, potřebují sklady: když se pravidelně probouzejí, navštěvují je. V oblasti Belgorod jsem byl jednou svědkem pádu 300 let starého dubu, jehož viníkem byla myš žlutokrká: divočáci vyhrabali kořeny dubu a snažili se dostat do jeho rezervací. Myš nechápala, co se stalo, a vrhla se pod ostatky zhrouceného obra. Podíl hlodavců na šíření tisu v Chorvatsku je obtížné prokázat: zatím neexistují žádné údaje o jejich skladování semen tisu. To vše ale samozřejmě vyžaduje další pozorování. A to je další důvod, proč se do Záhřebu vrátit.

Knihy o přežití v extrémních situacích říkají, že byste neměli jíst neznámé rostliny, bobule nebo ovoce. Jako poslední možnost se podívejte, jestli je zvířata a ptáci nejí. Vědí, co je jedovaté a co ne. Existuje však jeden strom, bobule tisu, který tomuto pravidlu tak úplně neodpovídá. Ptáci mají semena tohoto stromu velmi rádi, někdy můžete vidět celá hejna, jak se houfují, aby hodovali na jasně červených „bobulích“. Jiné části tohoto stromu jsou ale prudce jedovaté. A pokud se i sebemenší částečka tohoto jedu dostane do lidského těla, dojde k těžké otravě, která může být smrtelná.

Tis se běžně vyskytuje na severní polokouli Ruska a některé druhy se vyskytují také v Indonésii na ostrovech Sumatra a Sulawesi, v Severní Americe a v Asii. Jedná se o velmi starou rostlinu. Byly nalezeny otisky tisů, které pocházejí z období jury. To znamená, že tyto rostliny našly éru dinosaurů.

Tisy jsou stálezelené stromy nebo keře. Listy jsou uspořádány ve dvou vrstvách, prostřednictvím střídavého uspořádání. Mají kopinatý tvar s prohlubní uprostřed, umístěnými na malých, ale zhutněných řapících. List má navrchu výraznou podélnou žilnatost a na spodní straně dva žluté stomatální pruhy. Kmen mladého stromku je hladký. Staré tisy se vyznačují hlubokými podélnými rýhami. Kůra je načervenalá nebo červenohnědá. Dřevo je tvrdé a těžké, téměř nelze shnít, a proto se tisu někdy říká „měkké dřevo“. Tis je odolný vůči houbovým chorobám a poškození hmyzem. Hustá koruna má vejčitě kuželovitý, méně často pyramidální tvar. Výhonky tisu mají výraznou osu, mají spirálovité šupiny.

READ
Je možné nyní zasadit fazole?

Rod tisu zahrnuje 8 druhů. Mezi nimi jsou Torreya, Austrotaxus, Serechatotiss.

Nejběžnější je ale bobule tisu (neboli obyčejného). Často se mu říká evropský, protože roste téměř po celé západní Evropě. Sortiment tisu pokrývá také oblasti západního Běloruska, západní Ukrajiny, jižního Krymu, Kavkazu, Malé Asie a Sýrie. Největší přirozené prostředí tisu je ve východní Gruzii. Tis roste především na otevřených plochách.

Tis je dlouhověký strom. Životnost bobulí tisu je velmi dlouhá – až 1500 let a někdy zřejmě až 3–4 tisíce let. Každý rok strom přidá 2-3 cm.Starý strom může dosáhnout 15 metrů. A v Zakavkazsku roste tis do výšky 32 metrů s průměrem kmene asi 2 metry. Zdá se, že tento strom je starý přes 4000 let.

Kořenový systém tisu je dobře vyvinutý, díky čemuž se dokáže přizpůsobit různým podmínkám, vyskytuje se jak na sypkých čerstvých, tak na hustých skalnatých půdách. Často se vyskytuje v lesích, mezi jedlemi, smrky a buky.

Tis nemůže pěstovat bobule. Tento strom dostal své jméno díky masité, jasně červené střeše, která obklopuje semena.

Díky tomu jsou velmi bobulovité. Tis produkuje semena ročně až do stáří, počínaje 25-30 lety.

Mladé výhonky, kůra a listy obsahují toxin – alkaloid, který je jedovatý jak pro člověka, tak i pro některá domácí zvířata, jako jsou koně a krávy. Semena tisu také obsahují toxin, ale v masité, nasládlé střeše nejsou žádné toxické látky, takže ptáci je konzumují a pečlivě si je vybírají z toxických prvků. Rostlina zůstává jedovatá po celý svůj život. Naopak, čím je strom starší, tím je jeho jed jedovatější.

Nebezpečnost tohoto jedu je známa již dlouhou dobu. Ve starověké Rusi, pokud chtěli člověka otrávit, jednoduše nalili nápoj do nádoby vyrobené z tisu. A v jednom díle Agathy Christie dochází k vraždě pomocí jedu tohoto stromu.

V mnoha zemích, protože se tohoto stromu báli, byl tis jednoduše pokácen. Odlesňování stále probíhá, ale ne ze strachu, ale kvůli cennému druhu dřeva, které se vyznačuje vysokou hustotou a odolností. Díky tomu se bobule tisu stávají ohroženým druhem. Je to škoda, protože se jedná o velmi užitečnou rostlinu. Hojně se využívá i v lékařství.

READ
Je možné se přihlásit na pozemek bez domu?

Velikost: až 32 metrů
Místo růstu: severní polokoule Ruska, stejně jako některé druhy se nacházejí v Indonésii na ostrovech Sumatra a Sulawesi, v Severní Americe, v Asii.

Nebezpečí!
Mladé výhonky, kůra a listy obsahují toxin – alkaloid, který je pro člověka jedovatý!

Rating
( No ratings yet )
Like this post? Please share to your friends:
Leave a Reply

;-) :| :x :twisted: :smile: :shock: :sad: :roll: :razz: :oops: :o :mrgreen: :lol: :idea: :grin: :evil: :cry: :cool: :arrow: :???: :?: :!: