Nikolaj Vasiljevič Gogol – vynikající Rus spisovatel, čí talent a díla stále těší lidi po celém světě. I když mnoho životopisců je nakloněno počítatten Gogol byl malý Rus, někteří jeho předkové měli polštinu kořeny, který se na padesát let odmlčel.
Jak se projevovaly Gogolovy polské kořeny
Rodina Gogol-Yanovského pochází z Ivana Jakovlevič, který byl rodákem z Polska. Přišel do Ruska v 1695 rok a byl rolník. Jeho syn Demyan Ivanovič Gogol-Janovskij, byl prvním zástupcem druh, který nastoupil na místo ve státní službě. Většina badatelů považuje Demjana Gogola-Janovského za předka Nikolaje Vasiljeviče.
Jakou národnost měl podle něj Gogol?
Národnost Nikolaje Vasiljeviče Gogola způsobila mnoho spory a diskuze. V mých poznámkách zmínilže k určení národnosti osoby je nutné navigovat na jazykucož říká každý den. Být Rusem občan, Gogol považoval ruštinu za svůj rodný jazyk. Tvrdilže rodným jazykem je tohle je ten, na kterém osoba myslí si a vytváří vlastní myšlenku.
Co se stalo s Gogolem po jeho smrti
Jak bylo uvedeno Gogol, on nezemřela usnul letargickým spánkem. Alepo jeho smrti se něco stalo zvláštní: při exhumaci jeho těla došlo objevilže rakev byla poškrábaná zevnitř. Spisovatel byl v posledních letech svého života náchylný k mdlobám státy a velmi se bál, že bude pohřben zaživa.
Tipy a závěry
- Překlad textu do ruštiny není jen opakování slova, to je proces hledání význam a hluboké porozumění.
- Výzkum biografie a původ spisovatele může poskytnout další informace, což může být užitečné pro pochopení jeho práce.
- Pochopení najak člověk definuje své státní příslušnost, pomáhá lépe porozumět jeho charakter a smysl jeho díla.
- Připomínají nám příběhy o mystických událostech po smrti spisovatele Ože ne všechno na světě lze vysvětlit Věda a že smrt často zůstává záhadou i pro vědce.
Jak se v Turecku chovat k ženě s respektem
Tradičně je v Turecku používání slova „hanımefendi“ považováno za uctivý způsob, jak oslovit ženu. Toto slovo lze přeložit jako „milenka“, „paní“ nebo „paní“. Když se známost sblíží, můžete za jménem ženy použít slovo „hanım“. Například „Ayşe hanım“. Pro muže je slovo úcty “beyefendi”, což znamená “pán” nebo “pan”. Můžete také použít slovo „bey“ za jménem muže, když máte srdečnější vztah. Například “Kerem bey”. Tato pravidla vám mohou pomoci vyhnout se nedorozuměním a konfliktům při komunikaci s vašimi tureckými známými nebo partnery.
Jak se jmenuje umělec ATL
ATL, vlastním jménem Sergej Olegovič Kruppov, je ruský hip-hopový umělec. Narodil se 30. ledna 1989 v Novočeboksarsku, který se nachází v Čuvašské autonomní sovětské socialistické republice, RSFSR, SSSR. Dříve byl členem skupiny Aztecs, která řadu let tvoří rapovou hudbu. Po rozpadu skupiny začal ATL svou sólovou kariéru a díky svým hitům si získal velkou oblibu. Vydal několik alb jako „Planes“, „Dance“, „Limbo“ a mnoho dalších. ATL je také častým hostem rozhlasových a televizních pořadů, kde prezentuje své nové skladby a vyhrává soutěže. Jeho hudba rezonuje u většiny fanoušků hip-hopového žánru a vytváří pozitivní náladu v srdcích lidí.
Jak se správně řekne hinduistický nebo indický
Při komunikaci a zmiňování lidí a zástupců různých zemí a kultur je důležité dbát na správné používání jejich jmen a terminologie. V případě Indie je správné říkat „Indiáni“, protože to označuje obyvatele této země. Hinduisté jsou lidé, kteří praktikují hinduismus. Mimochodem, když mluvíte o ženách z Indie, musíte použít slovo „Ind“ a ne „Hind“ nebo „Ind“. Tento přístup pomáhá předcházet nedorozuměním a urážkám a také seznamuje s kulturou a historií země. Pokud tedy chceme s lidmi správně komunikovat a respektovat je, měli bychom tuto terminologii respektovat a oslovovat lidi správným jménem jejich lidí.
Kdy je nejlepší časpro cestu do Ruskeala?
Ruskeala je úžasné místo v Karélii, které těší své návštěvníky krásnými výhledy na horské řeky, vodopády a skály. Nejlepší čas na cestu do Ruskealy je léto. V tomto ročním období je zde dost teplo na to, abyste si užili přírodu a procházeli se malebnými stezkami. Kromě toho jsou v létě otevřeny všechny atrakce v Ruskeale, včetně zábavního parku a vodního parku. Pokud máte rádi aktivní odpočinek, pak má Ruskeala mnoho tras pro procházky a cykloturistiku. Kromě toho si zde můžete užít rybaření nebo se projet na lodi po horských jezerech. Ruskeala je ideální volbou pro milovníky přírody a venkovní rekreace.
Nikolaj Gogol byl slavný spisovatel XNUMX. století. O jeho národnosti se však stále vedou spory. Podle poznámek Gogolova dědečka byli předci spisovatele, nesoucí příjmení Gogol, polské národnosti. Mnoho životopisců se přitom přiklání k názoru, že Gogol byl malý Rus, tedy člověk narozený na území Ukrajiny. Na národnosti Nikolaje Gogola každopádně při hodnocení jeho tvorby příliš nezáleží. Ostatně jeho díla jsou známá po celém světě a stala se skutečnými mistrovskými díly, která dodnes inspirují lidi k přemýšlení o životě a smyslu existence.
Z článku o Gogolovi a jeho chápání toho, kdo je – Malý Rus nebo Rus.
Jak víte, Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil v provincii Poltava na Ukrajině, jak sám řekl, a pocházel ze staré ukrajinské kozácké rodiny, je potomkem Ostapa Gogola, hejtmana Pravobřežní armády Záporožského společenství.
V souvislosti s událostmi na moderní Ukrajině jsou dnes zvláště aktuální Gogolovy názory na ukrajinskou otázku. Ostatně on, pro něhož byla ukrajinština rodným jazykem jako velkoruština, věděl, jak spojit vroucí lásku k malé vlasti s integrálním státním názorem – ruským nacionalismem.
Gogol nepotřeboval zjišťovat, zda je Ukrajinec nebo Rus – do debaty o tom ho zatáhli jeho přátelé. V roce 1844 odpověděl na žádost Alexandry Osipovny Smirnové:
„Řeknu vám jedno slovo o tom, jakou mám duši, Chochlatskij nebo ruská, protože to, jak vidím z vašeho dopisu, kdysi sloužilo jako předmět vašich úvah a sporů s ostatními. K tomu vám řeknu, že sám nevím, jakou mám duši, Chochlatského nebo Rusa. Vím jen, že bych nezvýhodnil ani Malého Rusa nad Rusem, ani Rusa nad Malorusem. Obě přirozenosti jsou od Boha příliš štědře obdařeny a jako naschvál každá z nich zvlášť obsahuje něco, co v té druhé není – jasné znamení, že se musí vzájemně doplňovat. Za tímto účelem jim byly na rozdíl od sebe dány samotné příběhy jejich minulého života, aby mohly být různé síly jejich charakteru vychovávány odděleně, aby později, když se spojily, vytvořily něco nejdokonalejšího v lidstvu.
Rus a Malý Rus jsou duše dvojčat, vzájemně se doplňujících, příbuzných a stejně silných. Není možné dávat přednost jednomu na úkor druhého, věřil velký spisovatel. Ve stejné době, aniž by jakkoli ponižoval roli ukrajinské kultury, Gogol tvrdil, že je třeba podporovat a rozvíjet jediný ruský literární jazyk, přičemž zdůraznil:
– Musíme psát rusky: musíme se snažit podporovat a posilovat jeden, suverénní jazyk pro všechny naše rodné kmeny. Dominantou pro Rusy, Čechy, Ukrajince a Srby by měla být jediná svatyně – jazyk Puškina, který je evangeliem pro všechny křesťany.
Historický zpravodaj, 1881, č. 12. S. 479.
Ne náhodou Gogol uvádí jako příklad evangelium – Rusy a Ukrajince spojovala jediná řecko-ruská pravoslavná církev a právě tato skutečnost byla nejdůležitějším základem státní jednoty.
Pro lepší pochopení motivů N.V. Gogoli, zveme čtenáře, aby se seznámili s ukázkami z jeho článku o dějinách Ukrajiny.
„Teď jsem se pustil do historie naší jediné chudé Ukrajiny. Nic vás neuklidní jako příběh. Moje myšlenky začínají plynout tišeji a harmoničtěji. Zdá se mi, že to napíšu, že řeknu spoustu věcí, které ještě nebyly řečeno.“
– N.V. Gogol, 9. listopadu 1833.
. Pak se stala nádherná příhoda. Z Asie, z jejího středu, ze stepí, které vrhly tolik národů do Evropy, povstali ti nejstrašnější, nejpočetnější, kteří dobyli tolik, kolik nikdo před ním neudělal. Hrozní Mongolové s četnými stády a kočovnými povozy, které Evropa dosud neviděla, vtrhli do Ruska a osvětlovali si cestu plameny a ohněm – přímo asijská bujará radost. Tato invaze uvalila na Rusko dvě století otroctví a skryla ho před Evropou.
Ať je to jakkoli, tato hrozná událost měla velké následky: uvalila jho na severní a střední ruské knížectví, ale mezitím zrodila v jižním Rusku novou slovanskou generaci, jejíž celý život byl boj a jejíž dějiny jsem se zavázal současnost, dárek.
Od Tatarů trpělo nejvíce jižní Rusko. Spálená města a stepi, ohořelé lesy, starověký zničený Kyjev, pustina a poušť – to je to, co tato nešťastná země představovala! Vyděšení obyvatelé uprchli buď do Polska nebo Litvy; mnoho bojarů a knížat odešlo do severního Ruska. Ještě dříve začalo v tomto směru obyvatel znatelně ubývat. Kyjev už dávno není hlavním městem; významné majetky byly mnohem severněji.
Kyjev, prastará matka ruských měst, byl těžce zničen strašlivými majiteli stád, zůstal dlouho chudý a jen stěží se mohl srovnávat s mnoha, byť nepříliš významnými městy severního Ruska.
A tak se jižní Rusko pod mocným patronátem litevských knížat zcela oddělilo od toho severního. Veškerá komunikace mezi nimi byla přerušena; vznikly dva státy, nazvané stejným jménem – Rusko, jeden pod tatarským jhem, druhý pod stejným žezlem s Litevci. Ale už mezi nimi nebyla žádná komunikace.
Nejprve je ale potřeba se podívat na geografickou polohu této země, která musí všemu určitě předcházet, protože způsob života a dokonce i charakter lidí závisí na typu země. Mnohé v historii řeší zeměpis.
Tato země, která později dostala jméno Ukrajina, sahá na sever ne dále než 50° zeměpisné šířky, je spíše plochá než hornatá. Malé kopce se vyskytují velmi často, ale ani jedno pohoří. Jeho operní část je protknuta lesy, které dříve obsahovaly celé tlupy medvědů a divočáků; jižní část je celá otevřená, všechny stepi, kypící úrodností, ale jen občas oseté obilím. Na jejich panenské a mocné půdě spontánně vyrostlo nespočet bylin. Tyto stepi žily stády saig, jelenů a divokých koní, kteří se potulovali ve stádech. Velký Dněpr se táhne od severu k jihu, propletený rameny řek, které se do něj vlévají. Jeho pravý břeh je hornatý a představuje podmanivé a zároveň odvážné lokality; vlevo jsou všechny louky pokryté háji, utopené vodou. Dvanáct peřejí – skal, které vyrostly ze dna řeky – nedaleko místa, kde se vlévá do moře, blokují tok a činí plavbu po ní extrémně nebezpečnou.
Ať už na sever s Ruskem, na východ s Kipčackými Tatary, na jih s Krymskými nebo na západ s Polskem – všude to hraničilo s polem, všude byla rovina, ze všech stran otevřené prostranství. I kdyby na jedné straně byla přirozená hranice hor nebo moře, lidé, kteří se zde usadili, by si udrželi politickou existenci a vytvořili samostatný stát. Ale tato bezbranná, otevřená země byla zemí zkázy a nájezdů, místem, kde se střetávaly tři válčící národy, poseté kostmi, vykrmené krví.
Jeden tatarský nájezd zničil veškerou práci sedláka: louky a pole byly pošlapány koňmi a vypáleny, lehká obydlí byla zbořena k zemi, obyvatelé byli rozprášeni nebo zahnáni do zajetí spolu s dobytkem. Byla to země strachu, a proto se v ní mohl zformovat pouze lid bojovný, pevný ve své jednotě, lid zoufalý, jehož celý život by byl propleten a živen válkou. A tak se usadili imigranti, svobodní a nedobrovolní, bezdomovci, ti, kteří neměli co ztratit, pro něž je život groš, jejichž násilná vůle nesnesla zákony a úřady, kterým všude hrozila šibenice, a vybrali si ty nejnebezpečnější místo ve výhledu na asijské dobyvatele – Tatary a Turky .
Tento dav, který se rozrostl a zvětšil, tvořil celý lid, který svým charakterem a, dalo by se říci, barvou přenesl celou Ukrajinu, který provedl zázrak – proměnil mírumilovné slovanské generace ve válečné generace, známé pod jménem Kozakov, lidé, kteří představují jeden z pozoruhodných fenoménů evropských dějin, který možná jedna věc zadržela tento zničující únik dvou mohamedánských národů, které hrozily pohltit Evropu.
Zpočátku časté útoky Tatarů na severní část Ukrajiny donutily obyvatele k útěku, otravovaly kozáky a rozšiřovaly svou společnost. Byla to pestrá sbírka nejzoufalejších lidí pohraničních národů. Divoký horal, oloupený Rus, polský otrok, který utekl před despotismem pánů, dokonce i tatarský uprchlík před islamismem, snad položili první základ této podivné společnosti na druhé straně Dněpru, která si následně stanovila cíl, jako rytíři řádu věčné války s nevěřícími. Tento zástup lidí neměl žádné opevnění, ani jediný hrad. Zemlání, jeskyně a úkryty v dněprských útesech, často pod vodou, na dněprských ostrovech, v husté stepní trávě, jim sloužily jako úkryt pro ně samotné i pro uloupené bohatství. Hnízdo těchto predátorů bylo neviditelné; náhle se snášeli a po uchopení kořisti se vrátili zpět. Obrátili svůj vlastní způsob války proti Tatarům – stejné asijské nájezdy. Stejně jako byl jejich život určován věčným strachem, tak se ze své strany rozhodli být strachem o své bližní. Tataři a Turci museli na tyto neúprosné obyvatele peřejí čekat každou hodinu.
Většinu této společnosti však tvořili primitivní, domorodí obyvatelé jižního Ruska. Důkazem je jazyk, který měl přes přejímání mnoha tatarských a polských slov vždy čistě slovanskou jižní fyziognomii, která jej přibližovala tehdejší ruštině, a ve víře, která byla vždy řecká. Každý měl svobodnou vůli otravovat tuto společnost, ale musel jistě přijmout řecké náboženství. Tato společnost si zachovala všechny rysy, které se používají k popisu gangu lupičů; ale při hlubším pohledu v něm bylo vidět zárodek politického tělesa, základ charakteristického lidu, který měl již na počátku jeden hlavní cíl – bojovat s nevěřícími a zachovat čistotu jejich náboženství.
Tento shluk postupně nabýval zcela jednotného obecného rázu a národnosti a čím blíže ke konci XNUMX. století, tím více se rozrůstal s novými příchozími.
Mezitím bouřliví mládenci spolu s červoněmi, flitry a koňmi začali unášet tatarské manželky a dcery a ženit je. Z této směsi získaly jejich obličejové rysy, zpočátku různorodé, jednu společnou fyziognomii, více asijskou. A tak se zformoval národ, který vírou a bydlištěm patřil k Evropě, ale zároveň byl svým způsobem života, zvyky a krojem zcela asijský – národ, ve kterém se dvě protilehlé části světa , dva různé prvky různého charakteru se tak podivně střetly: evropská opatrnost a asijská nedbalost, prostota a mazanost, silná aktivita a největší lenost a blaženost, touha po rozvoji a zdokonalování – a mezitím touha zdánlivě pohrdat veškerým zdokonalováním.
