Výživovou hodnotu pro zvířata poskytují semena smrku a borovice, lískové ořechy, piniové oříšky, mandžuské a vlašské ořechy a bobule. Způsoby, kterými je používají různá zvířata a ptáci, nejsou stejné.
Pod smrky často najdete šišky upravené veverkou. Poté, co veverka utrhla šišku, otočí ji kolem své osy, ohlodá šupiny a vybere z nich semena. Zvíře vždy začne oddělovat šupiny od tlustého konce šišky, od řapíku. Je to pochopitelné, protože báze šupin na apikální části kužele nebo v blízkosti jeho středu jsou pokryty volnými částmi jiných šupin.
Veverkou zpracovaná šiška je hrubá tyčinka asi 1-1,5 cm silná a s určitým počtem neoddělených šupin na vrcholu (obr. 103, a, b).
Rýže. 103. Jedlové šišky, z nichž semena získávala různá zvířata a ptáci
a, b – veverka; e, g – lesní myši; d – strakapoud velký
(orig., Jaroslavl)
Když se veverka něčeho lekne, hodí šišku. V tomto případě zůstávají na větší či menší koncové části neoddělené šupiny, pod nimiž semena spočívají. Můžete zhruba určit, kde se veverka krmila. Pokud jsou šupiny roztroušeny na velké ploše pod smrkem, pak můžeme usoudit, že zvíře ohlodávalo šišku víceméně vysoko na stromě. Pokud jsou šupiny soustředěny na zemi na jednom místě blízko sebe, pak si můžete být jisti, že veverka šišku zpracovala právě na tomto místě (někdy na pařezu nebo na kmeni padlého stromu). Veverky využívají k potravě i šišky. Po zpracování z borové šišky zůstane tenká tyčinka s několika neokousanými šupinami na vrcholu (obr. 104, a).
Rýže. 104. Šišky z jehličnanů zpracované různými zvířaty a ptáky
a – b – šišky: a – ohlodané veverkou, b – klované strakapoudem velkým, c, d, e – šišky ayanského smrku ohlodané: c, d – veverka, e – veverka; f – g – smrkové šišky shozené křižákem na zem;
e – nejprve veverkou a pak hrabošem lesním; g – hraboši lesní; h a j – šišky modřínu dahurského ohlodané: h, i – červenými hraboši; k – veverka (a, b – původní, přírodní rezervace Voroněž, zbytek podle Formozova 1974)
Způsob zpracování šišek u veverky je velmi podobný způsobu, jakým to dělá veverka. Rozdíl je v tom, že veverka okusuje šupiny ne tak blízko prutu, pruty zbylé po zpracování jsou silnější, s delšími zbytky šupin. (Obr. 104, d)
Jedlová šiška hozená větrem nebo shozená křižákem je dobrým dárkem pro myši a hraboše. Tato zvířata ohlodávají šupiny ne tak blízko stonku šišky jako veverka, takže je nechávají tlustší. Někdy se zvíře s převracením kužele neobtěžuje nebo na to nemá dost síly, šupiny jsou ohlodané pouze na jedné straně (viz obr. 103, c, d, 105, f – i).
Rýže. 105. Korejské cedrové šišky zpracované různými zvířaty
a, b – zelené šišky ohlodané veverkou do hloubky oříšků (někdy veverka šišku bez použití oříšků shodí a pak je ohlodávají myší hlodavci; c – kostra zralé šišky (veverky ohlodávají šupiny a extrahovat ořechy) (orig., přírodní rezervace Sikhote-Alin)
Různé druhy datlů jsou milovníky semen smrku a borovice.
Po utržení šišky ze stromu s ní strakapoud letí do své „kovárny“, což je prasklina v kmeni stromu nebo ve větvi. Někdy datl sám vyhloubí takovou mezeru v místě, které se z nějakého důvodu ukáže jako vhodné, někdy použije mezeru vytvořenou z jiného důvodu. V druhém případě jej opraví a přizpůsobí svým potřebám. Datel vmáčkne kužel do mezery – „kovárny“ – vrchem nahoru, ohne šupiny údery zobáku a vyjme semena. Takto ošetřenou šišku datel po přinesení nové vyhodí. Pod stromem, na kterém se nachází datlova „kovárna“, je obvykle roztroušeno mnoho, stovky a dokonce tisíce smrkových nebo borových šišek, často obojího. Šišky zpracované datly poznáme podle ohnutých nebo vyčnívajících šupin (viz obr. 103, d, 104, b).
Kříženci se živí semeny smrku a borovice. Přítomnost takové potravy umožňuje zkříženým kuřatům líhnout kuřata i v zimě. Šiška ošetřená křížačkou se vyznačuje tím, že obsahuje hodně neohnutých šupin a neodstraněných semen. Zelené větvičky zůstávají kolem šišek, které natrhal zobák, protože pták je trhá nepřesně, ne tak, jak to dělá datel.
Poptávka zvířat a ptáků po piniových oříšcích je velká, živí se jimi velká zvířata, jako jsou medvědi, divočáci, wapiti, a malá zvířata, jako jsou myši, louskáčci a grošové. Kanci a medvědi rozdrtí nebo rozdrtí šišky zuby, sbírají ořechy, žvýkají je spolu se skořápkou a polykají. Když má medvěd dost, žvýká jednotlivé oříšky a snaží se skořápky nepolykat. Koncem léta – začátkem podzimu veverka sbírá nezralé zelené šišky. Matice z nich v tuto chvíli nejsou odstraněny (viz obr. 105, b). Poté odkousne vnější část skořápky ořechu a odstraní jádra. Někdy veverka odhodí nebo ztratí šišku v první fázi zpracování, po ohlodání šupin. V tomto případě to mohou sebrat myši nebo hraboši. Prohlubují mezery mezi ořechy a pak v nich hlodají otvory, kterými vyjmou jádro (viz obr. 105, a). Veverky ohlodávají šupiny zralých šišek a extrahují ořechy (viz obr. 105, c). Veverka svými zuby rozlouskne jednotlivý piniový oříšek sebraný ze země nebo vytažený z šišky a sežere jádro. Veverka dělá totéž. Myši a hraboši vyhryzávají díru ve skořápce ořechu (obr. 106, g).
Rýže. 106. Ořechy zpracované různými zvířaty
a – b – ořech; a — klován velkým strakapoudem; b – ohlodaný plchem; c – d – mandžuský ořech; c – ohlodaný myší lesní; g – žvýkaný chipmunkem; d – štípanec bělohřbetým, f – g – ořech korejský cedr; e – štípaný veverkou, g – ohlodaný myší lesní, h – lískový ořech ohlodaný veverkou, i – p – lískový ořech, i, p – ohlodaný myší lesní, l – n – klovaný datlem, k, o – ohlodaný veverkou, p – semena třešně, rozštípaná grošem (pův., a, b – Moldavsko, d – h – Přímořské území, i – m – podle M. A. M. Vosatky, 1971, n – r – podle do Formozova, 1952)
Mandžuské ořechy, jejichž tlustá skořápka je výjimečně odolná, drtí divočáci a medvědi zuby a skořápky ohlodávají další zvířata. Veverka se prokousává skořápkou na spojnici jejích dvou polovin, myš lesní – na nejtenčím a nejslabším místě. Je s podivem, že tak silná skořápka se podvolí zobáku datla, který ořech umístí do škvíry své „kovárny“ stejně, jako to dělá například s jedlovou šiškou. Poté narazí zobákem na spojení obou polovin lastury a otevře je nebo jednu z nich odlomí (obr. 106, c-e).
Ořešák, který má skořápku nesrovnatelně tenčí a slabší než mandžuská, strakapoud propíchne na tenkém místě. Jeho práce může být určena nerovným, zubatým okrajem otvoru vytvořeného ve skořápce. Plch ochotně pojídá ne zcela vyzrálé vlašské ořechy pokryté šťavnatě zelenou slupkou. Ve skořápce, která ještě není dostatečně ztvrdlá, plch vyhryzává kulatý otvor, kterým vytahuje jádro. U zvířat, která se živí vlašskými ořechy, jsou drobky jejich dlaní vždy hnědé od barviva šťávy ze zelené slupky ořechu. Hlodavci podobní myším zanechávají v ořechu kulatý otvor s víceméně rovnými okraji (obr. 107, a, b).
Rýže. 107. Žaludy a ořechy zpracované různými zvířaty a ptáky
a – žaludy klované sojkou černohlavou kavkazskou, b – c – oříšky korejské borovice: b – ohlodané hraboše, c – rozštípané veverkou, d – obalené lískové oříšky, ohryzané veverkou, e – ohlodané plody buku plchem, f – žalud klovaný brhlíkem kavkazským, w – „kovář“ datla bělohřbetého s jím rozštěpeným mandžuským ořechem (d, f – pův., Primorské území, a, b, e, f – po Formozovovi, 1952)
Datel rozlouskne nebo vydlabe díru ve skořápce lískového ořechu s hranatými nebo zubatými okraji. Veverka rozlouskne ořech nebo ohlodá skořápku, myši vyhryzou přibližně kulatou dírku ve skořápce ořechu, hraboši také dírku, ale nejčastěji ne úplně kulatou, plch udělá do skořápky kulatou dírku (viz obr. 106, h , i, l, m, n, p).
Mnoho savců, od velkých, jako jsou medvědi, divočáci, jeleni, až po hlodavce podobné myším, se příležitostně živí žaludy. Žaludy žerou i ptáci různých velikostí a různých ekologických a systematických skupin. Například žaludy v určitých ročních obdobích tvoří významnou část potravy mnoha kurovitých ptáků, krkavců, kachen, datlů a řady malých pěvců. Existují rozdíly ve způsobech získávání a pojídání žaludů různými zvířaty (viz obr. 107, a, f). Bohužel jsou tyto rozdíly z velké části neprozkoumané a mohly by být předmětem fascinujícího výzkumu pro hledače cest.
Savci a ptáci ochotně jedí slunečnicová semínka. Mezi savci je to mnoho druhů myších hlodavců, kteří obývají stanice poblíž polí a zeleninových zahrad, kde se vysévá slunečnice. Seznam ptáků, kteří konzumují slunečnicová semena, je velmi velký. V některých případech ptáci výrazně snižují výnosy slunečnice. V Přímořském teritoriu grošové a zelení čínští klují dozrávající slunečnicová semena v zahradách kolektivních farmářů. Hospodyňky, které chrání sklizeň před útoky ptáků, obalují „talíře“ slunečnic hadry. Ptáci podnikají protiopatření: vyklovávají díru v hadru, vlezou do výsledné „kapsy“ a sežerou tam semena, přičemž zůstanou pouze skořápky. Zdá se, že ptáci zároveň nevidí, co se děje venku, ale není možné je zaskočit, zůstávají ve střehu a odlétají, když se k nim přiblížíte (obr. 108, c).
Rýže. 108. Některé plody a semena používaná zvířaty a ptáky jako potrava
a – jablko ohlodané plchem, b – švestka třešňová poškozená plchem lesním, c – slunečnicový „talíř“ převázaný hadrem na ochranu před ptáky (ale pod hadr vlezl groš a kloval semínka), d – šípky, jejichž semena odnesla spíž veverky (původní, a – Moldavsko, c – Primorské území, b, d – podle Formozova, 1952)
Bobule třešně ptačí, jeřábu a hroznů získávají a jedí různí ptáci různě a tyto rozdíly není těžké vidět. Z bobulí třešní a ptačí třešně jen vyloupávají semínka a dužinu vyhodí. Pod ptačí třešní Maaka v Primorye je někdy na zemi vidět spousta modrých skvrn. Tady se nakrmil velký groš černohlavý, který z bobulí střemchy odstranil semínka, rozštípl je a vyjmul jádro. Odhozená dužnina bobulí, vytékající šťáva, tvoří pod stromem modré skvrny. Naleznete zde i nenápadné skořápky semen, grošáci také používají třešňové bobule. Hýli extrahují drobná semínka z jeřabin a dužinu vyhazují. Jiní ptáci si naopak dřeně váží, ale nedokážou kost rozštípnout a získat z ní výživné jádro. Vrabci jedí sladkou dužinu hroznů a třešní, zatímco větší ptáci, jako jsou drozdi, polykají malé hrozny celé. Špačci na rozdíl od hýlů polykají bobule jeřabin vcelku. Totéž dělají brkoslavové atd. (viz 106, s; 108, a, b, d).
Půda uchovává velké zásoby rostlinné a živočišné potravy: kořeny, hlízy, larvy hmyzu, stonožky, žížaly atd.
Z velkých zvířat je hlavním konzumentem podzemní potravy divočák. Jeho velká kuželovitá hlava a krátký krk jsou uzpůsobeny pro kopání v zemi.Jeho vyvinutý jemný čich mu umožňuje vycítit přes silnou vrstvu půdy místa, kde se hromadí kořeny, cibule nebo bezobratlí. Za jeden den dokáže divočák vyhrabat až 8 m2 povrchu půdy. Divočáci vyhledávají v létě i v zimě půdní živočichy i jedlé podzemní části rostlin, ryjí v měkké, vlhké půdě snadněji než v suché a tvrdé půdě. Někdy je snadné odlišit divočáky od ostatních zvířat podle jejich velikosti: žádné jiné zvíře „neorá“ půdu na tak velkých plochách. Někdy jsou vždy doprovázeny stopami na půdě nebo ve sněhu, což umožňuje jistěji říci, které zvíře se zde páslo.Divočáci často navštěvují bramborová pole, kukuřičné plantáže nebo jiné plodiny a způsobují na úrodě škody, někdy i docela významný. Při kypření půdy však divočáci zároveň zahrabávají semena rostlin, žaludy, cedrové ořechy atd., což přispívá k regeneraci lesa. Některá semínka a ořechy pohlcené divočákem zůstávají po průchodu trávicím traktem zvířete neporušené a životaschopné. Divočáci tak přispívají k šíření mnoha druhů rostlin a hlavně cenných dřevin. Tato zvířata se hrabou v půdě a nacházejí drobné obratlovce (hlodavce podobné myším, ještěrky, hady, žáby) a jedí je. Ty samozřejmě nenechávají to, co je na povrchu půdy. V mnoha případech slouží divočákům jako hlavní potrava žaludy nebo ořechy, které se nejčastěji nacházejí na povrchu půdy (obr. 109, 110).
Rýže. 109. Zimní hejna divočáků sbírajících ořechy a žaludy, které spadly nebo se schovaly ptáky do půdy v cedrově listnatém lese
Střední část Přímořského kraje (orig.)
Rýže. 110. Lov divočáků v létě
Přímořský kraj (orig.)
Jezevec je noční, je všežravec, velkou část jeho potravy tvoří suchozemské části rostlin a půdní obyvatelé – drobní obratlovci, larvy hmyzu, červi atd. Noční loviště jezevce se vyznačují různě hlubokými a širokými výkopy.
Jak je vidět, rytí půdy zvířaty je nejčastěji spojováno s jejich všežravostí. Medvědi se často hrabou v půdě. Zároveň hledají larvy hmyzu a extrahují i jedlé části rostlin (obr. 111).
Rýže. 111. Místa výkrmu medvěda hnědého na břiše
Severně od Přímořského kraje (orig.)
Velikosti medvědích výkopů jsou různé. V některých případech, když veverka získává zásoby, vykopává velké díry a vyvrtává kameny, které váží mnoho liber (obr. 112).
Rýže. 112. Mlácení medvěda hnědého, který těžil skladiště chipmunka
Primorye (orig.)
Medvěd vyhrabává mraveniště.
Liška v zimě hrabe sníh při lovu hrabošů a myší. Spolu se stopami pomáhá i kopání rozpoznat přítomnost tohoto zvířete. Někdy liška hrabe v létě při hledání potravy, ale nejsou tak nápadné jako v zimě na sněhu.
Veverka si ukládá ořechy, žaludy a další druhy potravy, které ukrývá na odlehlých místech nebo zahrabává, v zimě vyhrabává sníh na místech, kde v létě a na podzim zahrabávala potravu. Takové výkopy jsou jasně viditelné na bílém pozadí sněhové pokrývky. Tento živočich vyhledává a získává zpod sněhových žaludů, ořechů, smrkových a cedrových šišek, které skončily na zemi přirozeně (ne z těch, které uložil).
Jeleni vyhrabávají sníh a hledají žaludy, ořechy, mech nebo suché listí. O sobech je známo, že získávají sobí mech zpod sněhu, stejně jako jiné rostliny.
Bahňáci – sluka velká, sluka, sluka lesní a sluka lesní se živí půdními bezobratlými, dosahují na ně svými dlouhými zobáky, které tito ptáci zanořují do půdy až po hlavu. V půdě zůstávají díry tlusté jako zobák. Který z výše uvedených ptáků patří do této dráhy, lze přibližně určit podle jeho velikosti. Nejširší otvory patří sluky lesní, nejužší kopinatce. sluka lesní se vyskytuje v lese, sluka bekasina – v travnatých humózních bažinách, sluka velká – na vodních loukách v údolích řek, chrouš je rozšířen hlavně v severní části lesního pásma a v lesní tundře, hnízdí v rašeliništích. Samozřejmě, že tyto ptáky lze potkat a mohou opustit své díry v oblastech, které nejsou jejich primárním stanovištěm. Uvedení ptáci se nevyhýbají rostlinné potravě, například semenům některých rostlin.
Jeřáb šedý a husa šedá dělají zobáky díry do bahna. Vytrhávají výhonky rákosu. Otvor vytvořený jeřábem směřuje shora dolů a otvor vytvořený husou, větší než otvor jeřábu, je nasměrován šikmo. Jeřáb žere jen bělavé křehké části výhonů a hustší nať odhazuje, zatímco husa celé výhonky.
Veverky jsou roztomilá zvířátka, která se často vyskytují při procházkách v parku nebo v lese. Většina z nich s radostí přijímá pamlsky z lidských rukou. Před podáním pamlsku byste si však měli zjistit, čím veverku krmit a jaké potraviny jsou pro ně nebezpečné.
Čím krmit: oblíbené pamlsky
V zimě se veverky živí šiškami jehličnanů a oblíbily si především piniové oříšky. Ve volné přírodě dokážou ulovit i malé ještěrky nebo mláďata. V létě a na podzim se tato zvířata živí ořechy, bobulemi, houbami, pupeny a kůrou některých stromů.
Pokud se chystáte na jarní procházku do parku, můžete si natrhat ze zahrady a vzít s sebou větvičky s mladými listy a květenstvím (vrba, rybíz, jeřáb, rakytník, jabloň, švestka atd.). Veverky s radostí žerou mladé výhonky.
POZOR: pokud krmíte, znamená to, že se krmí i ostatní (s největší pravděpodobností) – neměli byste překrmovat.
A nyní se pojďme dozvědět více o tom, čím krmit veverku, aby jí pomohla přežít období hladu.
Ořechy
Jsou základem stravy těchto zvířat. Než však zvířeti nabídnete pamlsek, měli byste zjistit, jaké ořechy může jíst. Jedna veverka dostane až 2-4 lískové ořechy nebo až 8-12 piniových oříšků.
Můžete dát i vlašské ořechy. V tomto případě bude stačit pár věcí na 1 veverku nebo dokonce jednu.
Poznámka: Všechny ořechy musí být ve skořápce. Aby si zvíře příliš nekrotil. Neměly by být slané, sladké ani smažené.
Je lepší nedávat mandle a arašídy (kvůli velkému množství tuku ve složení). První je pro ně obecně považován za jed.
Bobule
Dávají se po 2-5 kusech, podle velikosti. Zvířatům je lze nabízet v jakékoli podobě: sušené, čerstvé i mražené.
Mezi povolené bobule patří:
- Jahody
- borůvky/borůvky;
- maliny;
- Blackberry
- horský popel;
- rakytník řešetlákový;
- rybíz;
- třešně nebo vypeckované třešně;
- hrozny.
Ovoce
Veverky s radostí jedí plátky jablek a hrušek, kdoule, vypeckované broskve a meruňky, vodní melouny, tomel a mandarinky.
Můžete zvířeti nabídnout malý kousek banánu. Ovoce se podává čerstvé i sušené. Hlavní věc nejsou žádné přísady.
Zelenina
Veverky mohou jíst čerstvou, mírně sušenou nebo mraženou zeleninu. Jako pamlsek můžete použít dýni, cuketu, mrkev, brokolici a okurky.
Poznámka: Veverky milují také listový salát a čínské zelí.
Slunečnicová a dýňová semínka
Zvířatům jsou podávány přísně v syrové formě. Jednomu zvířeti lze nabídnout až 10 slunečnicových semínek. Neměli byste to přehánět.
Dýňová semínka jsou krmena veverkám ve velmi omezeném množství (ne více než 2-4 kusy), protože oslabují stolici.
sušené ovoce
Z těchto pamlsků dostávají veverky pouze brusinky, sušená jablka nebo hrušky, dále švestky a třešně. Semena z nich musí být odstraněna.
Zvířatům se nedoporučuje nabízet sušené meruňky, fíky, sušené švestky nebo rozinky. Povolené množství sušeného ovoce je 1-2 kusy/kusy na veverku.
houby
Zvířatům jsou nabízeny čerstvé i sušené.
Mezi povolené patří:
- bílý (hřib);
- hřib;
- medové houby;
- lišky;
- osika houby;
- Russula;
- houby.
Zajímavý: Čagu lze podávat i veverkám. Ale je lepší nepoužívat žampiony a hlívu ústřičnou.
Přečtěte si: vše o houbách v moskevské oblasti (od sezóny po nejlepší místa).
Mladé rostliny
Koncem jara a léta můžete zvířatům nabídnout výhonky jahod, lesních jahod a borůvek. Milují také mladé výhonky šípku, hlohu a kdoule.
Některé veverky dokonce ochotně jedí mladá poupata růží, stejně jako pšeničné nebo ovesné klíčky. Je důležité, aby „pamlsky“ byly přirozené.
Je možné podávat jídlo z ruky nebo jak
Veverky žijící v parcích se snadno přiblíží k člověku a nebojí se vzít pamlsek z otevřené ruky. Neměli byste se však pokoušet hladit nebo chytat veverku, která se k vám přiblížila pro potravu. Pokud zvíře vycítí nebezpečí, kousne vás nebo vás poškrábe.
Chcete-li dát zvířeti pamlsek, jednoduše položte kousek pamlsku na otevřenou dlaň a opatrně jej natáhněte směrem k veverce. Přiběhne, popadne pamlsek a pak uteče do bezpečné vzdálenosti a teprve potom ho začne jíst.
Zvířata, která žijí v lese, se málokdy přiblíží k člověku. Pro takové veverky můžete nainstalovat krmítko na strom a pravidelně do něj sypat pamlsky. Po nějaké době zvířata pochopí, že lidé přinášejí chutné jídlo a začnou se přibližovat.
VAROVÁNÍ! Nedoporučuje se mít velmi úzký kontakt s lesními veverkami, protože mohou přenášet vzteklinu.
Co nedat
Některá jídla jsou pro veverky nebezpečná. Některé způsobují rozrušení stolice, jiné narušují trávení a provokují tvorbu plynů ve střevech. Zvíře můžete zabít, pokud ho budete krmit zakázanými potravinami. Také byste se neměli překrmovat.
Veverkám je přísně zakázáno následující:
- Chléb a jakékoliv moučné výrobky. Bílý chléb a veškeré pečivo vyrobené z pšeničné mouky jsou pro ně kontraindikovány. Patří sem také sušenky, sušenky atd. Tyto potraviny způsobí fermentaci, což povede k bolesti a nepohodlí.
- Mléčné výrobky. Červená zvířátka nejsou schopna trávit laktózu, proto byste jim neměli nabízet mléko ani různé kysané mléčné výrobky (tvaroh, tvaroh, zakysaná smetana, sýr atd.). Veverkám škodí, nejsou prospěšné.
- Arašídy. Výrobek je luštěnina, není to vůbec ořech (jak si mnozí z nás mysleli nebo stále myslí). Obsahuje trypsin, který zabraňuje úplnému vstřebání bílkovin. V důsledku toho arašídy narušují metabolismus veverek.
- Produkty „od stolu“. Je zakázáno podávat zvířatům jakékoliv rychlé občerstvení, smažená nebo uzená jídla, alkohol, omáčky, klobásy apod. I když si myslíte, že je to chutné a veverka to chce také, neměli byste jí dávat takové „pamlsky“.
- Čokoláda a jiné sladkosti. Velké množství cukru a dalších složek obsažených v čokoládách může způsobit veverce infarkt. Zejména s ohledem na složení moderních cukrářských výrobků.
Není také nutné je ošetřovat:
- Suché krmivo pro psy nebo kočky. U zvířat povedou k žaludeční nevolnosti. Protože jsou určeny pro konkrétní domácí mazlíčky.
- Pecky ze švestek, třešní, třešní. Obsahují kyselinu kyanovodíkovou, která je pro veverky smrtelná. Semena jiných plodů jim také raději nedávejte.
- Nějaká zelenina. Zvířata mají zakázáno dávat bílé zelí, brambory (zejména syrové a zelené) a tuřín. To povede k plynatosti.
Veverky žijící v parcích si rychle zvyknou na lidi a přiblíží se velmi blízko. Můžete je ošetřit i z rukou, ale musíte přijmout opatření a nedávat zvířatům potraviny, které jsou nebezpečné pro jejich zdraví. Nezapomeňte poté ošetřit ruce antiseptikem.
