Kdo má Marekovu nemoc?

Marekova nemoc (neurolymfomatóza, obrna ptáků) je vysoce nakažlivé onemocnění řádu kuřat, postihující nervový systém a vnitřní orgány ptáků. V podmínkách průmyslového chovu drůbeže jsou k Markově chorobě (MD) nejnáchylnější kuřata jak vaječných, tak masných kříženců ihned po vylíhnutí a také ve věku 30–150 dnů.

První odkaz – virus obsahující DNA z čeledi Herpesviridae, původce Markovy choroby. Zdrojem a distributorem infekce jsou nemocní a latentně nemocní ptáci – přenašeči virů, kteří jsou celoživotním zdrojem infekce. Mimo buňku virus rychle odumírá, ale virus vázaný na buňku ve vnějším prostředí je extrémně stabilní (v deskvamovaném, tj. exfoliovaném epitelu folikulů kůže-peříček, může přežívat dlouhou dobu).

To vysvětluje nebezpečí infekce kuřat jak v místě odchovu (vzhledem k špatně připraveným budovám a nedodržování režimu biologické bezpečnosti), tak v budově líhně (kontaktem vylíhnutých kuřat se skořápkami vajec, jejichž povrch může obsahovat částice zaschlého trusu a přilepeného peří). Transovariální přenos viru je nepravděpodobný.
Virus mohou přenášet i hlodavci, roztoči argasidy, potemníci (pasivní přenašeči původce Markovy choroby) a jatečními produkty.

Druhý odkaz – brána infekce. Virus se do těla ptáků dostává především přes sliznice dýchacích cest.

Třetí odkaz – patogenní účinek původce Markovy choroby při aerogenní cestě infekce. Prachové částice kontaminované virem (1) obsažené ve vnitřním prostoru pronikají nosními otvory na sliznici nosní dutiny ptáka a ulpívají na leukocytech (hlavně lymfocytech). S jejich pomocí se viry šíří po těle (2), pronikají do míst, kde se hromadí lymfoidní tkáň, rozptýlené ve formě jednotlivých lymfoidních shluků po celém těle, do vnitřních orgánů, do nervové tkáně a do kůže.

Help.
Lymfocyty jsou zástupci bílých krvinek – leukocytů. Jsou schopni projít tenkou stěnou kapilár a volně se pohybovat do různých orgánů a tkání ptačího těla a poté se vrátit do krevního řečiště. Tuto vlastnost mají všechny leukocyty, proto se jim také říká putující buňky. Putující buňky s navázanými viry mohou vyvolat poškození téměř jakéhokoli orgánu a jakékoli tkáně.

Zpočátku virus Markovy choroby postihuje především B lymfocyty secernující protilátky a některé aktivované T buňky, což v časném, akutním stadiu onemocnění způsobuje jejich masivní odumírání a v důsledku toho imunosupresi. Podle výsledků řady studií některé vysoce virulentní kmeny viru, například Md5, téměř úplně ničí lymfoidní tkáň burzy a brzlíku, což vede k atrofii těchto orgánů a je doprovázeno smrtí určité procento kuřat v hejnech (v tomto případě mluvíme o „syndromu raného úhynu“, kuřata jsou k němu nejvíce náchylná v prvních třech týdnech života). Výskyt imunosuprese vytváří v těle ptáků příznivé podmínky pro aktivaci různé patogenní a oportunní mikroflóry a zavlečení různých patogenů zvenčí (IEM – imunoelektronová mikroskopie) Newcastleské choroby, infekční bronchitidy kuřat, mykoplazmózy, kolibacilózy atd.) , vyskytující se ve spojení s MUDr.

Následně onemocnění buď přejde do latentního stadia (3), které může trvat po celý život ptáka (4), nebo (v důsledku maligní transformace T-lymfocytů (5)) iniciuje rozvoj nervových lézí (6) nebo vznik nádorových ložisek (lymfomů) různé konfigurace a různé velikosti (7) . Novotvary mohou vzniknout ve Fabriciově burze, brzlíku, cekálních mandlích, kůži (obr. 1–3); v podkoží kosterní svaly (obr. 4); v játrech (obr. 5); v ledvinách (obr. 6, 7); v srdci, plicích, varlatech, žláznatém žaludku (obr. 8); ve slinivce, mezenteriu, vaječníku, střevě (obr. 9); ve slezině (obr. 10).

Rýže. 1. Folikulární hyperplazie

Rýže. 2. Lokální epiteliální hyperplazie na folikulech peří ve formě bělavých uzlíků

Rýže. 3. Péřové folikuly srůstají a získávají vzhled strupů (nahnědlá krusta)

Rýže. 4. Postižené oblasti povrchových prsních svalů (reprezentované jako bělavé pruhy)

Rýže. 5. V játrech jsou pozorovány mnohočetné nodulární formace, které dávají povrchu orgánu zrnitý vzhled

Rýže. 6. Oboustranné zvětšení ledvin v důsledku difuzní proliferace lymfoidních buněk a poškození vaječníků

Rýže. 7. Nádory různých konfigurací a velikostí v ledvinách

Rýže. 8. Poškození žlázového žaludku

Rýže. 9. Poškození slinivky břišní, střev, mezenteria, vaječníků

Rýže. 10. Poškození sleziny

Podle vědců jsou pro buněčnou transformaci nutné následující faktory:

1. citlivost na infekci;
2. vnitřní nebo vnější regulace replikace viru (latence);
3. buněčné dělení za účelem integrace virového genomu, tj. tvorba (sestavení) virů;
4. exprese virových onkogenů nebo aktivace buněčných onkogenů.

Je vhodné dodat, že transformované buňky, nebo alespoň buňky, které jsou cílem transformace, mohou být v těle přítomny již před latentním obdobím onemocnění.

Help.
Existují tři typy lymfomů:
1. Lymfatické lymfomy. Skládají se pouze z lymfocytů tří forem: velké (mladé formy), střední (mladé buňky) a malé (zralé buňky). V tomto případě může být nádorová tkáň tvořena převážně lymfocyty buď jedné formy, nebo všech tří forem.
2. Histiocytární plazmatické lymfomy. Jsou tvořeny převážně nezralými a zralými histiocyty, retikulárními a plazmatickými buňkami, mezi nimiž jsou jednotlivé lymfocyty a fibroblasty.
3. Smíšené buněčné lymfomy. Jsou zastoupeny lymfocyty, histiocyty a fibroblasty různého stupně zralosti.

Za nejčastější klinické příznaky při vzniku nádorů lze považovat ztrátu tělesné hmotnosti, apatický stav, nepřirozenou polohu těla, hlavy, křídel, nohou a ocasu, ptáci mohou zaujmout pózu tučňáka (obr. 11).

Rýže. 11. Póza tučňáka

Kožní forma Markovy choroby

Vyskytuje se pouze u brojlerových kuřat, protože pro chov kuřat s vejci nebo maso-vaječným křížením je očkování proti Markově chorobě povinnou podmínkou a je přísně dodržováno bez ohledu na velikost drůbežárny. Současně u brojlerů starších než jeden měsíc je poškození nervového systému pozorováno velmi zřídka a pouze v počáteční fázi onemocnění. Přítomnost nádorů na vnitřních orgánech a svalech není zaznamenána, prostě nemají čas se vyvinout, protože do této doby jsou kuřata posílána na porážku.

Pro projev poškození specificky nervové soustavy je nezbytnou podmínkou chov drůbeže déle než 50–60 dní (i když jsou možné výjimky), což lze často nalézt v malochovech. Do tohoto věku se objevují nádory ve vnitřních orgánech a svalech, jsou postiženy péřové folikuly (epitel péřových folikulů je jediným místem, kde dochází k úplné replikaci viru) a na kůži se tvoří výrůstky. Postižené folikuly peří (jednotlivé i vícečetné) se zvětšují v důsledku procesu proliferace, který v nich probíhá (8), zatímco kůže ptáků vizuálně připomíná rybí šupiny (obr. 12). Tento patognomický znak lze nalézt, když ptáci vstoupí na jatka.

Rýže. 12. Ptačí kůže vizuálně připomíná rybí šupiny

Markova nemoc má ve svém klasickém průběhu neurální a/nebo oční formu.

Nervová forma Markovy choroby

Dochází k němu poté, co původce tohoto onemocnění prorazí hematoencefalickou bariéru (9) a postihne mozek a míchu s nervovými kmeny, včetně n. ischiadicus a vagus (obr. 13) a pletení (brachiální, celiakální, lumbosakrální) .

V důsledku výše uvedeného srůstá nervové stroma s pojivovou tkání (10). To vede k difuznímu nebo ložiskovému ztluštění (11) nervů, ke ztrátě jejich příčných rýh, ke změně barvy (z šedé na šedožlutou) a v důsledku toho k narušení trofismu nervové tkáň. To má za následek narušení celého fyziologického systému, metabolických procesů, mechanismů regulace a adaptace, vyčerpání a v konečném důsledku způsobuje smrt ptáků.

V závislosti na poškození určitých nervů může být pozorováno kulhání, nepřirozená chůze, paréza nebo paralýza končetin (12), ocasu a krku (13).

Rýže. 13. Přítomnost nádoru na n. vagus – vagus

Oční forma Markovy choroby

Jsou možné změny tvaru a velikosti zornice a barvy (14) duhovky („šedé oči“ nebo iridocyklitida, spojená s dezorganizací pigmentu a jeho částečnou redistribucí).
K deformaci zornice dochází v důsledku otoku tkání duhovky, což způsobuje její splynutí s přední plochou čočky a v důsledku toho zúžení a deformaci zornice. Zornička se v tomto případě stává hvězdicovitou, mnohoúhelníkovitou, hruškovitou nebo štěrbinovitou, postupně se zmenšuje až do velikosti zrnka máku a často zcela zaroste. V důsledku toho se u postižených ptáků vyvine částečná nebo úplná slepota.

Změny v barvě duhovky začínají tím, že se kolem zornice objevují bělošedé skvrny nebo soustředné oblasti různých tvarů a velikostí, které se vzájemně spojují a rozšiřují se po celé duhovce, což vede k její depigmentaci – „šedé oči“ ( Obr. 14,15).

Rýže. 14. Deformace zornice a depigmentace duhovky

Rýže. 15. Deformace zornice

Čtvrtý odkaz – vstup viru do prostředí se sekrety z dýchacích a trávicích orgánů a také s vločkovitým (deskvamovaným) epitelem péřových folikulů (epiteliální buňky péřových folikulů jsou místem hromadné produkce infekčních virů).

Pátý odkaz – stanovení diagnózy. Diagnostika se opírá o výsledky klinicko-epidemiologických, patologicko-anatomických, virologických, histologických a sérologických studií krevního séra na přítomnost protilátek proti původci tohoto onemocnění.
Postižené vnitřní orgány, kůže, svaly a krevní sérum jsou odesílány na virologické a sérologické vyšetření.
Postižené oči, vnitřní orgány, kůže, svaly a periferní nervy (pažní, stehenní) podléhají histologickému a cytologickému vyšetření.

Šestý odkaz – léčba. Dosud nebyly vyvinuty žádné léčebné metody.

Sedmý odkaz – preventivní akce. Soubor preventivních opatření je založen na dodržování stanovených veterinárních a hygienických pravidel zaměřených na zamezení zavlečení infekčního agens na území drůbežích farem v kombinaci se specifickou prevencí onemocnění pomocí očkovacích látek (viz tabulka).
Pro specifickou prevenci se používají vakcíny živé (masové použití), vektor (Marekova choroba – Newcastleská choroba; Marekova choroba – choroba Gumboro), inaktivované a rekombinantní vakcíny (v průmyslovém chovu drůbeže se příliš nepoužívají).

Virové vakcíny pro imunizaci drůbeže proti Markově nemoci

Poznámky:

1. Hlavní složkou prachu jsou lupiny, což jsou exfoliované kožní buňky a folikuly peří.
2. Jak s průtokem krve, tak s uvolňováním leukocytů (lymfocytů) do okolních tkání a epiteliálních buněk při samostatném pohybu.
3. V důsledku perzistence převážně T lymfocytů a v menší míře B lymfocytů.
4. Ptáci se stávají celoživotními přenašeči virů a vylučovači virů.
5. Po stimulaci (aktivaci) antigenem se T lymfocyty transformují na velké, aktivně se dělící buňky – transformované T lymfocyty.
6. Nervy, včetně těch optických, jsou infiltrovány lymfocyty, plazmatickými buňkami a histiocyty.
7. Lymfoidní nádory viscerálních orgánů a kůže se skládají převážně z transformovaných T-lymfocytů.
8. Proliferace je typ zánětu, ve kterém převažuje proces růstu nových tkáňových prvků.
9. Fyziologická bariéra mezi oběhovým a centrálním nervovým systémem.
10. V důsledku pronikání infikovaných lymfocytů do stromatu nervů a jejich akumulace tam.
11. Někdy s přítomností jednotlivých nebo více uzlů různých velikostí je nejčastější jednostranné ztluštění femorálních nervů.
12. Povislá křídla, stočení prstů postižené končetiny dovnitř, s oboustrannou parézou nebo ochrnutím končetin, kuřata mohou zaujmout pózu tučňáka nebo rozštěpenou pózu. Dělená pozice je charakteristická pohybem jedné nohy dopředu a druhé dozadu (nebo do strany).
13. Snížení hlavy, zakřivení krku.
14. Načervenalé, šedé, našedlé s plochami žlutohnědé, někdy zelené.

[styl mezerníku=”1″]
Autor:
D. S. Khlyp, nezávislý veterinární poradce pro chov drůbeže, Prokhladny, Kabardino-Balkarská republika

Marekova nemoc je neuropatické a lymfoproliferativní vysoce nakažlivé virové onemocnění drůbeže, které se projevuje tvorbou nádorů ve svalech, kůži, vnitřních orgánech, ale i patologickými změnami v periferním a centrálním nervovém systému. Toto onemocnění je také charakterizováno imunosupresivním účinkem na ptačí tělo.

Etiologie

Původcem Markovy choroby u ptáků je virus z čeledi Herpesviridae. Dělí se na tři sérotypy:

• První sérotyp. Všechny atenuované a onkogenní vakcinační kmeny.
• Druhý sérotyp. Přirozeně oslabené kmeny.
• Třetí sérotyp. Buněčný herpes virus krůt. Bez buněk neinfikuje. Mateřské protilátky proti tomuto sérotypu viru nechrání.

epizootologie

Toto nakažlivé onemocnění se obvykle vyskytuje u kuřat, bažantů a krůt. Zdrojem původce Markovy choroby u ptáků jsou nemocní a asymptomatičtí ptáci. Od 2-3 týdnů po infekci začnou kuřata uvolňovat virus do vnějšího prostředí přes trávicí a dýchací orgány a také s odcházejícím epitelem folikulů kůže a peří.

Hlavní cesta infekce je aerogenní. Virus mohou také přenášet hlodavci, roztoči kuřat, potemníci a další hmyz. Riziko vzniku Markova virového onemocnění je nejvyšší v drůbežích farmách, kde se chová drůbež různého věku.

Příznaky Markovy choroby u ptáků

Klinické příznaky se obvykle objevují u ptáků ve věku 6 až 26 týdnů. Inkubační doba onemocnění je 35–150 dní.

Příznaky klasické (nervové) formy onemocnění:

• lameness;
• změna barvy duhovky (šedé oči);
• paralýza, paréza křídel, končetin, ocasu, krku;
• změny velikosti a tvaru zornice, rozvoj slepoty.

Nádorová forma Markovy choroby se u ptáků šíří velmi rychle a má vysokou úmrtnost. Klinicky se projevuje hubnutím, zažívacími potížemi, odmítáním potravy a nepřirozeným umístěním těla v prostoru. Všechny tyto příznaky jsou důsledkem tvorby nádorů ve vnitřních orgánech ptáků.

Kožní forma tohoto infekčního onemocnění se projevuje poškozením folikulů peří, které velmi nabývají na objemu.

Patomorfologie

V závislosti na formě jsou při pitvě ptáků zaznamenány následující patologické změny:

• nádory ve varlatech, vaječnících, střevech, kosterních svalech, parenchymálních vnitřních orgánech, burze a brzlíku;
• zvýšení velikosti folikulů peří;
• deformace zornice, šedé oči;
• neuritida s ostrým ztluštěním v bederních, brachiálních, sedacích nervech.

Diagnostika Markovy choroby u ptáků

Protože všechna zdravá zvířata jsou přenašeči viru ptačí Markovy choroby, aniž by vykazovala příznaky onemocnění, identifikace patogenu v krvi pomocí laboratorních metod nemá žádnou diagnostickou hodnotu. Diagnóza se provádí na základě charakteristického patomorfologického obrazu a je potvrzena výsledky PCR a histologickými studiemi postižených orgánů.

Diferenciální diagnostika se provádí od infekční encefalomyelitidy, lymfoidní leukémie, Newcastleské choroby, hypovitaminózy B, E, D3, drůbeží chřipky.

Léčba a prevence

Hlavní metodou prevence onemocnění je očkování. Provádí se v inkubátoru dvěma způsoby:

• injekci vakcíny do vajíček s 18,5 dne starými embryi;
• očkování jednodenních kuřat.

Ochrana proti viru Markovy choroby se u ptáků dostaví během 2-5 dnů po podání vakcíny. Plná imunita se vyvíjí do čtyř týdnů věku. Do této doby je nutné zabránit kontaktu ptáka s patogenem. Toho je dosaženo dodržováním vysokých standardů hygieny a hygieny. K tomuto účelu společnost Nita-Pharm doporučuje používat dezinfekční prostředky „Fulgard“, „GAN“, „Dezoklin“ a pokojovou dezinsekci „Cyflunit ON“. Ke zničení roztoče červeného kuřete se používá Ivermek NEBO Ivermek ON.

V současné době jsou na trhu dostupné následující typy vakcín:

• tradiční (obsahují živý virus);
• rekombinantní vektorové vakcíny (obsahují vestavěné geny jiných virů).

V regionech, kde je vysoké riziko vzniku Markovy choroby, je optimálním způsobem ochrany populace drůbeže současné použití vakcín obsahujících kmeny HVT a Rispens. Správné a včasné očkování snižuje úroveň infekce, rychlost jejího šíření, zabraňuje vzniku nádorů, ale není schopno před onemocněním zcela ochránit. Infikovaný pták je přenašečem infekce a může infikovat mladá zvířata.

Hlavními příčinami propuknutí Markovy choroby u ptáků je nesprávné použití, skladování, ředění vakcíny nebo kontakt ptáků s vysoce nakažlivou variantou viru. Dezinfekční a dezinfekční prostředky můžete zakoupit od distributorů ve vašem regionu