Pětiletá obyvatelka Maine (USA) Kylie Brown má nerozlučného přítele – bílého draka jménem Snowflake (Snowflake), který dívku považuje za svou matku.
Kylie a Snowflake se poprvé setkaly loni v létě, když dívčini rodiče přinesli domů káčátko. Z vajíčka se právě vylíhla sněhová vločka. Když káčátko vidělo Kylie, rozhodlo se, že je to jeho matka. Od té doby Snowflake následovala Kylie všude. Dívka ho krmí, hrají si spolu a přes den chodí i spát, v létě spolu chodí na pláž a v zimě sáňkují z kopce. Snowflake má dokonce zkušenosti s hraním fotbalu a nocováním s Kylie v domě jejího přítele. Jedním slovem, nikdy se nerozdělí.
Kylie často líbá a objímá svého „syna“ a dokonce ho obléká do různých oděvů – už má „strašidelný“ halloweenský kostým a kostým sněhuláka Olafa z „Frozen“. Když Kylie vezme draka na procházku do parku, jde si zaplavat do rybníka, ale na první zavolání dívky připlave. “Jsem jeho matka,” vysvětluje Kylie.
Sněhová vločka se stala skutečným mazlíčkem a tráví spoustu času v domě. Pokusy rodičů umístit draka na dvůr byly neúspěšné – vždy chce být nablízku své „matce“, Kylie. Rodičům nezbylo nic jiného, než drakovi poskytnout kachní plenky.
„Byla to láska na první pohled a vzájemná. Doteď jsme netušili, že je to možné,“ říká otec dívky. – Stejně jako mnoho dvou až čtyřletých dětí se se svou oblíbenou hračkou nerozejde, jednoduše bez ní nevyjdou z domu, a tak Kylie bere svou kachnu vždy všude s sebou. Z tohoto pohledu zde není nic divného.”
něco mi připomíná)
Kachní plenky! Jak daleko došlo k pokroku?
O králi, o svatém a o huse
Slyšeli jste někdy o dobrém králi OTulovi, který žil v dávných dobách v Irsku a který ve stáří zažil nečekanou radost?
Ano, takže když byl král Otoole ještě mladý, v celém Irsku nemohl být statečnější mladík než on. Královou oblíbenou zábavou byl lov a od východu slunce až do setmění věděl jen to, že cválá bažinami, pobízí svého koně a podněcuje psy.
Jeho život plynul nádherně a vesele, dokud král úplně nezestárnul a neshrbil se. Teď už nemohl celý den lovit, ať už bylo léto nebo zima, ani déšť nebo slunce. A přišel den, kdy chudákovi starému králi zbylo jediné, pokulhávat se s klackem po zahradě. “Život je u konce,” pomyslel si, “pokud už nejsou žádné radosti a útěchy.”
A tak, aby se král nějak utěšil a rozveselil, pořídil si husu. Věřte nebo ne, husa se ukázala jako dobrá přítelkyně starého chudého krále.
Chvíli se spolu docela dobře bavili – král Otool a husa – a nesmějte se, tady není nic vtipného. Kam přiletěla, jakmile ji zavolal, okamžitě se vrátila a mohla za ním courat celý den, kdyby chtěl.
A v pátek – víte, že pátek je podle posvátných zákonů půst a dobří křesťané nemají jíst maso – tak v pátek plavala dál do jezera a přinesla svému pánovi k obědu jemného, tučného pstruha.
Ano, toto dobré stvoření bylo jedinou radostí a útěchou ubohého starého krále Othula. Ale bohužel, nic na tomto světě netrvá věčně! A královská husa také zestárla a přišel den, kdy se na ní křídla rozpadla, stejně jako nohy starého krále, a chudinka se vší touhou už nemohla svého pána bavit. Co můžeš udělat!
Král Otul byl neutěšitelný.
Jednoho krásného dne staří lidé – chtěli jsme říci: starý král a stará husa – seděli na břehu jezera a byli smutní. Král držel husu na klíně a díval se na ni s něhou a v očích měl slzy. “Ne, je lepší zemřít nebo se utopit v tomto jezeře, než protahovat tak mizerný, nudný život,” pomyslel si.
Pustil husu z rukou a ona se odkulhala k pobřežnímu rákosí, aby hledala kořist. A král stále seděl a přemýšlel o svém neradostném životě.
Najednou zvedl hlavu a uviděl před sebou neznámého mladého muže, který vypadal tak skromně a pohledně.
– Zdravím, králi Otule! – řekl skromný mladý muž.
– Tady jsi, jak znáš moje jméno? – byl král překvapen.
– To je jedno. “Pořád něco vím,” odpověděl mladík. “A já se tě odvažuji zeptat, dobrý králi OTule, jak se daří tvé huse?”
– Jak víš o mé huse? – zeptal se král.
Husa ostatně tehdy nebyla vidět: lovila v rákosí.
– Vím o ní všechno. “Nezáleží na tom, odkud pochází,” odpověděl mladý muž s úsměvem.
– Ale kdo jsi? – zeptal se král.
“Čestný muž,” odpověděl mladý muž.
– Čím se živíš? – zeptal se král.
– Dělám staré nové.
“Aha, takže ty jsi dráteník?” – rozhodl král.
– Ne, zvedni to výš! Co byste například řekl, kdybych vaši starou husu udělal znovu mladou?
– Zase mladý?! – zeptal se král a jeho stará tvář zářila radostí: o ničem lepším nemohl ani snít.
“No, ano, zase mladý,” přikývl mladík v odpověď.
Král OTul zapískal. Vzápětí se z rákosí vynořila stará husa a kulhala ke svému shrbenému starému majiteli. Netřeba dodávat, že stará žena mu byla věrná jako pes.
Mladý muž se podíval na husu a řekl:
– Dávám ti své slovo, udělám ji mladou, pokud
– Přísahám na své zdraví! – zvolal král a vrhl pohled na starou husu, z níž zbyla jen kůže a kosti. “Pokud to uděláš, budu tě považovat za nejchytřejšího mladého muže ze všech sedmi farností mého království!”
“Přemýšlejte, půjčil jsem si to,” řekl mladý muž se smíchem. – Co mi za to dáš?
– Na cokoli se zeptáte! – řekl král. – A to bude jedině fér.
“Dáš mi všechny země, přes které tvá husa přeletí v den, kdy ji znovu učiním mladou?”
– Vrátím to! – řekl král.
– Nechystáte se ustoupit? – zeptal se mladík.
– Nepůjdu! – řekl král.
Pak k sobě mladík zavolal starou husu, z níž zbyla jen kůže a kosti, zvedl ji do náruče, roztáhl křídla a pozvracel. Ano, nejen že ji pozvracel, ale také jí foukal pod křídla, aby jí usnadnil vzlétnutí. A – přísahám vám! — vznesla se stařena do vzduchu jako orel. A kroužila, potápěla se a dováděla jako vlaštovka.
Na starého krále byla radost pohledět: dokonce překvapeně otevřel ústa a zaradoval se při pohledu na svou starou husu, která se třepotala na obloze jako skřivan.
Ano, husa udělala velký kruh – nejprve zmizela z dohledu, pak se vrátila – a nakonec klesla k nohám svého majitele. Hladil ji po hlavě a křídlech a ujistil se, že je opravdu znovu mladá a zdravá a ještě lepší než byla.
– Ne, svět nikdy neviděl lepší husu! – pochválil ji.
– Co mi chceš říct? – zeptal se ho mladík.
“Že jsi nejchytřejší mladý muž, který kdy chodil po Irsku,” odpověděl král a dál obdivoval svou husu.
– Že vám budu navždy vděčný.
– Dodržíš slovo a dáš mi všechny země, kolem kterých ta husa právě proletěla?
“Nechám si to a dám,” řekl král, “a vždy tě rád přivítám ve své zemi, i kdyby mi zbyl jen jeden akr.”
“Vidím, že jsi čestný a laskavý starý muž,” řekl tehdy mladý muž. “Máš štěstí, že jsi dodržel slovo, jinak by tvoje husa už nikdy neuletěla!”
– Oh, kdo jsi? – ptá se král dnes ráno podruhé mladíka.
– Ó můj bože! – zvolá král a padá na kolena, samozřejmě s velkými obtížemi, protože jeho staré kosti už ho neposlouchaly. “Takže se ukázalo, že jsem tu celé dopoledne mluvil a vedl rozhovor se samotným světcem?”
“No, ano,” říká svatý Kevin.
“Ale já myslel, že mluvím s jednoduchým, skromným chlapem!”
“Převlékl jsem se,” říká světec, “takže jsi mě nepoznal.” A přišel jsem, králi Otule, abych tě vyzkoušel. A dnes ráno jsem se přesvědčil, že jsi čestný a laskavý král, protože jsi dodržel slovo prostému dráteníkovi, za kterého jsi mě vzal. A za to tě odměním: ať zůstane tvá husa mladá!
Toto je příběh, který se stal starému králi Otulovi, věřte tomu nebo ne.
Děti jsou velmi zvídavé. A mají zájem naučit se něco nového a neobvyklého.
Dejte svým dětem kvíz „Je to pravda“? Klade otázky o neobvyklých věcech v našem životě.
Děti jsou velmi zvídavé. A mají zájem naučit se něco nového a neobvyklého.
Dejte svým dětem kvíz „Je to pravda“? Klade otázky o neobvyklých věcech v našem životě.
Předem uveďte, že na otázku nelze odpovědět jednoslabičně – ano/ne. Odpověď musí být podrobná.
Pokud děti neznají správnou odpověď, řekněte jim to.
Jako dárky pro výherce můžete použít různé psací potřeby – pera, sešity, bloky, diáře. Kancelářské produkty za nízkou cenu lze zakoupit zde https://kot-bloknot.com.ua/catalog/vse_dlya_ofisa/
1. Je pravda, že káčátko považuje za matku tu, kterou vidělo jako první po narození?
2. Je pravda, že chobotnice mají dvě srdce?
3. Je pravda, že želvy pláčou?
Ano. Velké želvy „pláčou“, když se dostanou na břeh. Ale ne od bolesti, ale prostě tak vymývají písek z očí.
4. Je pravda, že pohádku „Humpbacked Horse“ napsal A.S. Puškin?
5. Je pravda, že na světě existují rostliny, které dokážou růst rychlostí 1 metr za den?
Ano. Bambus je nejrychleji rostoucí rostlina na naší planetě. Obvykle je jeho růst 10-20 cm za den. Některé odrůdy ale rostou mnohem rychleji. Vědci zaznamenali následující rekord: stonek jedné z odrůd bambusu vyrostl za jeden den pozorování o 120 cm!
6. Je pravda, že úplně první vozy byly dvoukolové?
7. Je pravda, že první počítač vážil více než 27 tun a zabíral celou místnost?
Ano. Počítač ENIAC byl postaven v roce 1946. Zabíral 167 metrů čtverečních a vážil téměř 30 tun.
8. Je pravda, že v ruském jazyce existuje 10 samohlásek?
9. Je pravda, že se palačinky pečou pouze z žitné mouky?
Ne. Vyrábí se hlavně z pšeničné mouky. Použít ale můžete i kukuřici, ovesné vločky, pohanku, nebo ječmen. A také z žita.
10. Je pravda, že sloni mohou skákat vysoko?
11. Je pravda, že když tygra oholíte, zůstane stále pruhovaný?
12. Je pravda, že si lední medvědi při rybolovu v ledové díře zakrývají tlapou černý nos?
13. Je pravda, že lidé mají střední ucho?
14. Je pravda, že téměř nikdo v Řecku nezná hymnu své země nazpaměť?
15. Je pravda, že zebry běhají klikatě?
16. Je pravda, že hmyz, stejně jako zvířata, má červenou krev?
17. Je pravda, že vlaštovky před deštěm létají nízko nad zemí?
Ano. Před deštěm se vlhkost vzduchu zvyšuje a pakomáry klesají níže. Vlaštovky se živí pakomáry, takže létají i níže.
18. Je pravda, že Mars je největší planeta Sluneční soustavy?
19. Je pravda, že voda v Bajkalu je slaná jako moře?
20. Je pravda, že viděli pilkou na železo a klepali paličkou?
21. Je pravda, že lední medvědi rádi loví tučňáky?
Ne. V Arktidě žijí lední medvědi a v Antarktidě tučňáci. Lední medvědi a tučňáci se nikdy nepotkají.
22. Je pravda, že naštvaná beruška umí kousnout?
23. Je pravda, že první počítačová myš byla vyrobena ze dřeva?
Ano. V roce 1964 vyvinul inženýr Douglas Engelbart první počítačovou myš na světě. Byla to dřevěná krabička se dvěma míčky uvnitř a jedním knoflíkem nahoře.
24. Je pravda, že v šachu je dáma důležitější než dáma?
25. Je pravda, že v Japonsku mají děti ve škole zakázáno psát propisovací tužkou?
Vážení čtenáři!
Všechny materiály z webu lze stáhnout zcela zdarma. Všechny materiály byly naskenovány antivirem a neobsahují skryté skripty.
Materiály v archivu nejsou označeny vodoznakem!
Pokud materiál porušuje něčí autorská práva, napište nám prostřednictvím zpětné vazby a uveďte autorství materiálu. Zavazujeme se, že materiál buď odstraníme, nebo poskytneme přímý odkaz na autora.
Stránky jsou aktualizovány o materiály založené na volné práci autorů. Pokud jim chcete poděkovat za jejich práci a podpořit náš projekt, můžete na účet webu převést jakoukoli částku, která vás nezatíží.
Děkuji předem.
