Většina z nás dobře zná jak slovo „kaktus“, tak samotné rostliny z této čeledi. Už malé děti dokážou říct, co je kaktus a jak vypadá. Ale tak neobvyklé slovo jako „sukulentní“ je často srozumitelné a známé pouze lidem s biologickým vzděláním nebo těm, kteří jsou vážně spojeni se světem rostlin.
Dost často však lze oba tyto pojmy najít vedle sebe. Znamená to, že kaktusy a sukulenty mají něco společného? Pojďme se na tento problém podívat v tomto článku.
Co jsou sukulenty
Pokud se obrátíme k latinskému pojetí, pak slovo „succus“ znamená „šťáva“. Při aplikaci na rostliny to znamená šťavnatou rostlinu, která má dužnaté listy a stonky.
Společným znakem všech sukulentních rostlin je, že jejich stonky prakticky neprocházejí lignifikací a většina pletiv se skládá z buněk s tenkými stěnami, ve kterých se aktivně ukládá vlhkost.
Kvůli této struktuře se sukulenty v mnoha zemích nazývají lojové nebo olejnaté stromy, protože se snadno a hladce řežou jako máslo.
Různé druhy sukulentních rostlin vytvářejí zásoby vody svým vlastním způsobem, v různých orgánech. U některých rostlin jsou „zásobníky“ vlhkosti listy. Jsou to rostliny, jako je například haworthia, rozchodník, gasterie, agáve, známé všem aloe.
Existují také sukulenty s vyvinutějšími stonky. Zde již můžete vysledovat souvislosti mezi kaktusy a sukulenty: stonkové sukulenty jsou přece jen naše kaktusy. Do stejné skupiny lze přiřadit četné odrůdy mléčnic.
V přírodě existují i takové dužnaté rostliny, u kterých listy i stonky slouží jako zásobníky tekutiny. Mezi nimi lze zaznamenat následující rostliny: starček, peperomia, válcovitá opuncie, některé druhy begónií.
Existují i takoví zástupci flóry, kteří skladují vlhkost výhradně v zesílené spodní části kmene. Takové rostliny se nazývají “lahev”. Do této skupiny patří adenium patřící do čeledi kutrov, rostlina z čeledi mučenkovitých – adenia, cyphostema, patřící do čeledi hroznovitých a mnoho dalších druhů.
Zdálo by se, že obecná definice „sukulentu“ by měla spojovat velmi blízké rodiny rostlin, ne-li vůbec odkazovat na jednu jedinou. Ale jak vidíte, sukulentní rostliny jsou přítomny ve zcela odlišných skupinách, které spolu nijak nesouvisí. Při analýze těchto informací bylo zjištěno, že někteří zástupci nejméně 50 čeledí rostlin patří k sukulentním rostlinám.
Jaké jsou podobnosti mezi sukulenty z různých čeledí rostlin?
Myslím, že tato otázka mě napadá jako první poté, co byla výše objevena taková zvláštní „příbuznost“ rostlin, které nejsou navzájem původní. Co je spojuje?
A podobné pro přiřazení do skupiny sukulentů jsou životní podmínky všech těchto rostlin. Spojuje je přizpůsobivost přežít v drsných podmínkách suchého klimatu, v důsledku čehož se rostlinné orgány formují tak, aby dokázaly ukládat potřebnou vláhu.
Zájem o šlechtění sukulentních rostlin je způsoben tím, že většina z nich je velmi nenáročná, snadno se množí doma, mají spoustu tvarů a typů, mnohé jsou velmi kompaktní velikosti, ale zároveň jsou mimořádně dekorativní .
No a jejich nejdůležitější vlastností, která je v běžném bytě tolik potřebná, je přirozená odolnost vůči nízké vzdušné vlhkosti.
A pokud mnoho dalších rostlin velmi ostře reaguje na nedostatek vlhkosti, pak jsou sukulenty schopny dokonale růst a množit se, potěšit majitele šťavnatými listy a zdobit domov.
Co jsou kaktusy a jejich vlastnosti
Pokud přejdeme k definici kaktusu, pak se jedná o zástupce sukulentních rostlin, pro které je běžné ukládat vlhkost do šťavnatých stonků. Tvar stonků kaktusů se může velmi lišit: existují kaktusy kulovité, článkovité, válcovité, oválné, diskovité, mohou mít listy nebo je nemají, totéž platí pro trny.
Ale většinou mají stonky kaktusových rostlin ještě trny, často spolu s nimi pokrývají stonky i tenké chloupky. Téměř všechny druhy kaktusů mají navíc na kmeni a výrůstcích žebra, což jsou listy takto upravené. Ale například pereskia má listy vzhledově známé nám všem.
Ve stoncích kaktusu se v rozboru nachází 96 % vody. Forma rostlin (žebra, trny, chlupy) a speciální fyziologická struktura a fungování tak účinně napomáhají k jeho ukládání.
Mnoho druhů kaktusů má spíše povrchně vyvinutý kořenový systém. Právě tato vlastnost struktury jim umožňuje nejúčinněji vytahovat i mizivé zásoby vlhkosti z ornice. Některé druhy mají naopak působivou velikost kořenů, ve kterých se ukládají živiny pro případ dlouhého nepříznivého období. Takové kaktusy spolu s kořenem mívají značnou váhu.
Existují také kaktusy, které vedou, dalo by se říci, parazitický způsob života, usazující se na kmenech a větvích stromů. Takové formy kaktusů mají množství vzdušných kořenů, s jejichž pomocí dostávají další vlhkost.
Ve výsledku tedy můžeme rozhodně říci, že o sukulenty je o pěstování značný zájem, protože mají velkou variabilitu a zajímavé vlastnosti.
