Pro někoho je léto začátkem prázdnin, pro jiného čas boje proti otravnému a extrémně nepříjemnému hmyzu – komárům a komárům. Svědění přitom patří k menšímu zlu, které jejich kousnutí skrývá.
Řekl záchranář resuscitačního týmu Centra urgentní medicíny v Biškeku Vladislav Kunz 24 kg o tom, jak se komáři a komáři liší, proč jsou nebezpeční, jaké nemoci přenášejí a jak s nimi bojovat.
Komáři a komáři. Jaký je v tom rozdíl?
Na první pohled se může zdát, že tento hmyz je velmi podobný a není mezi nimi žádný významný rozdíl, ale není tomu tak. Jedná se o dva různé druhy patřící do stejné čeledi.
Hlavním rozlišovacím znakem komárů je jejich nehlučnost. Komáři při létání vydávají nepříjemné pištění. Komáři naopak létají tiše a velmi neobratně.
Komáři jsou větší – od 5 milimetrů a více. Jejich křídla jsou v klidu vždy přitisknuta k tělu. Komáři jsou menší, do 3 milimetrů na délku. Jejich tělo je pokryto chlupy, takže vypadají mírně střapaté. Křídla v klidu jsou v pravém úhlu k tělu.
Proč komáři štípou bolestněji než komáři?
Při kousnutí komár vylučuje ve slinách speciální enzymy, které znecitliví místo kousnutí a zabraňují srážení krve. Proto člověk nic necítí. Komár takové enzymy nevylučuje. Jeho kousnutí je citlivé a nepříjemné.
Je pravda, že se neživí krví, ale nektarem?
Ani komáři, ani komáři nepoužívají krev k výživě. Jako většina hmyzu se živí nektarem a rostlinnou šťávou. K rozmnožování potřebují krev. Proto koušou pouze samice komárů. Mimochodem, objem jejich potomků přímo závisí na množství krve, kterou sají.
Koho nejčastěji štípou komáři a proč?
Svou budoucí oběť najdou čichem. Pomáhá jim v tom chemická stopa oxidu uhličitého, který vydechujeme. Čím rychleji dýcháte, tím vyšší je riziko kousnutí.
Ohroženy jsou děti, těhotné ženy, lidé s nadváhou a ti, kteří se podílejí na fyzické práci a sportu.
Kromě oxidu uhličitého hrají důležitou roli při výběru kořisti i látky, které se uvolňují spolu s potem – kyselina mléčná, amoniak a aceton. Alkohol není výjimkou. Produkty rozkladu alkoholu jsou také návnadou pro komáry.
Nelze však jednoznačně říci, koho komáři štípou častěji a koho méně. Každá samička hmyzu individuálně vybírá ideální složení výživy pro své potomstvo – krev. V jejím mozku se tvoří tzv. pachová mapa, která obsahuje charakteristiky krve. Když přijde čas kladení vajíček, samice si „pamatuje“, jaké složení bylo nejpříznivější, a na základě těchto parametrů hledá oběť.
Jak mohou nakazit lidi?
Komáři jsou přenašeči hemoragických horeček: žluté zimnice, horečky dengue a horečky Chikungunya a také malárie. Inkubační doba hemoragických horeček je od 3 do 10 dnů. U malárie trvá od 7 dnů do 21 dnů a dochází i k dlouhodobé inkubaci od 6-14 měsíců. Prvním příznakem je, že na pozadí úplného zdraví teplota prudce stoupá na 39-41 stupňů, zimnice a bolesti svalů.
Komáři šíří písečnou horečku a leishmaniózu. Komáří horečka vzniká 3-5 dní po kousnutí a začíná vysokou teplotou 39-40 stupňů, silnou bolestí hlavy a v oblasti očí, zarudnutím obličeje a očí. Leishmanióza se nejčastěji vyskytuje v kožní a mukokutánní formě, pro které je typický výskyt hlubokých a velmi bolestivých vředů.
Pokud se objeví jakékoli příznaky, okamžitě vyhledejte lékaře a neprovádějte samoléčbu.
Mohou komáři přenášet HIV a hepatitidu krví?
Tato mylná představa existuje a vyskytuje se poměrně často. Naštěstí tyto viry umírají, když se dostanou do těla hmyzu. Takže ne, nakazit se virem HIV nebo hepatitidou z kousnutí komárem je nemožné.
Jak se chránit před jejich kousnutím?
Existují dva způsoby: chemický a fyzikální. Začněme fyzickou. Je to nejjednodušší a nejbezpečnější. Omezujeme přístup k tělu. Používáme moskytiéry, moskytiéry, závěsy a silné oblečení.
Chemická metoda zahrnuje použití insekticidů a repelentů. První z nich jsou velmi toxické a neaplikují se na kůži, ošetřují se pouze prostory. Druhý lze aplikovat na pokožku. Odpuzují hmyz. Mimochodem, nejúčinnější repelenty jsou ty, které obsahují syntetickou sloučeninu DEET nebo sójový olej.
Jak dobré jsou tradiční metody?
Receptů na domácí přípravu repelentů na bázi různých éterických olejů najdete velké množství, ale nejsou účinné a neodpuzují krevetky. S výjimkou geraniové silice, která má slabý, ale přesto účinek.
Jak ochránit svůj domov před krvežíznivci?
Pomohou pouze insekticidy. Dnes je jejich výběr na trhu téměř neomezený: fumigátory, zápalné cívky, elektronická zařízení s vyměnitelnými kazetami. Při jejich používání je ale třeba pamatovat na to, že se jedná o chemické látky a při jejich provozu je nutné prostory větrat, aby se eliminovaly koncentrace nebezpečné pro člověka.
Samozřejmou ochranou je instalace sítí proti komárům na okna, stejně jako zavěšení dveří pomocí gázy nebo tenkých závěsů.
Jak zmírnit svědění, pokud vás kousne?
Když komár štípne, vstříkne do slin protein, který zabraňuje srážení krve. Naše tělo cizí protein rozpozná a začne s ním bojovat. Proto to svědění, otok a zarudnutí.
Okamžitě se začneme škrábat na svědivém místě, což nám to jen zhorší a zatlačí komárovi sliny hlouběji.
Aby se cizí protein rychleji rozpadl, musíte místo kousnutí zahřát něčím velmi teplým. Postačí horká voda nebo teplá lžíce. Na pozdější zmírnění svědění jsou užitečné masti s mentolem a také obklady z mátové tinktury.
Komáři neštípou každého – to je fakt. Například jste přišli ve společnosti přátel k řece nebo do lesa a doslova o minutu později už někdo bojuje s komáry a někdo je blažený, když vyvázl snad jen s pár kousnutími. Výzkumy potvrzují, že některé lidi přitahují komáři více než ostatní. Ale jak to, že komáři někoho milují víc? Mají tito lidé obzvlášť chutnou krev, nebo voní nějak chutněji?
Obojí je pravda. Existuje alespoň jeden vědecký článek, který ukazuje, že komáři preferují krev typu 0 (I) před krví typu A (II), B (III) a AB (IV). Pravda, experimenty byly prováděny s aedes albopictus – Asijští tygří komáři a možná různé druhy komárů mají různé preference. Podle čichu určují krevní skupinu. Asi 85 % lidí vylučuje chemikálie, které odhalují jejich krevní skupinu; V souladu s tím k nim budou létat především komáři. Zbylých 15 % lidí, kterým krevní skupina nevoní, je pro komáry méně atraktivní. Koušou méně, ale stále koušou, protože kromě krevní skupiny máme k čemu čichat.
Komár obecný (Culex pipiens). Foto: Barillet-portal.David, Bordeaux / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
Komáři nacházejí svou kořist prostřednictvím oxidu uhličitého, který všichni vydechujeme. Obrazně řečeno, pro ně celý svět vypadá jako proudy CO2, a letí tam, kde je toho víc. Pomocí uhlíkové stopy komáři určují polohu oběti ve vzdálenosti několika desítek metrů. Je jasné, že přiletí k tomu, kdo vydýchá více oxidu uhličitého, a proto děti trpí na komáry méně než dospělí. Když děláte těžkou fyzickou práci nebo sportujete, začnete častěji dýchat a tím způsobíte zvýšený zájem komárů o sebe.
Komáři cítí víc než jen oxid uhličitý. Ve vzdálenosti asi jednoho metru začnou čichat další pachy. Komáři přitahují pachy kyseliny mléčné, dále čpavku, acetonu, sulcatonu (látka ze skupiny ketonů) a některých karboxylových kyselin. V lidském pachu je toho více než v pachu zvířat, proto komáři raději koušou lidi než krávy a psy (no, důležitou roli při jejich výběru hraje i holá lidská kůže).
Kyselina mléčná a další výše zmíněné sloučeniny vznikají jako výsledek biochemických reakcí, a pokud jsou tyto reakce obzvláště intenzivní, pak se atraktivita pro komáry zvyšuje. Při fyzické aktivitě uvolňujete nejen více oxidu uhličitého, ale díky zrychlení metabolismu i další lákavé pachy.
Konečně je tu ještě jedna složka v pachu člověka, která komáry přitahuje – jde o látky vylučované kožní mikroflórou. Na kůži je asi tisíc druhů bakterií, z nichž většina žije v horních vrstvách epidermis a v horních částech vlasových folikulů. Bez ohledu na to, jak důkladně si myjeme pokožku mýdlem, je nemožné úplně se zbavit kožních bakterií. Ano, to není nutné, protože nezpůsobují žádnou škodu a dokonce přinášejí užitek a udržují od nás skutečně nebezpečné mikroorganismy. Například bakterie Pseudomonas aeruginosa (Pseudomonas aeruginosa) žijící na kůžiPseudomonas aeruginosa) vylučuje kyselinu pseudomonovou, kterou nemají rádi stafylokokové a streptokokové bakterie, které mohou způsobit závažná onemocnění. Pseudomonas aeruginosa také potlačuje růst patogenních hub. Předpokládá se, že kožní symbiotické bakterie napomáhají fungování kožní imunity, stejně jako střevní bakterie pomáhají střevní imunitě rozlišovat prospěšné mikroby od škodlivých a pohotově ničí nezvané hosty. Nicméně stojí za to objasnit, že kožní bakterie zůstává neškodná a dokonce užitečná pouze tak dlouho, dokud žije v horní vrstvě epidermis. Pokud se bakterie přesune hlouběji, nebo v horším případě, dostane se do krevního oběhu, stává se velmi nebezpečným patogenem. Ne nadarmo dostal stejný Pseudomonas aeruginosa své děsivé jméno: nachází se v hnisavých ranách a vředech, způsobuje záněty střev a močového měchýře. Ve skutečnosti neškodnost mikroflóry úzce souvisí se stavem imunitního systému: pokud imunitní systém funguje normálně, je schopen udržet mikroby tam, kde mají žít a kde nemají možnost škodit. Pokud se imunitní omezení oslabí, pak mohou bakterie dělat cokoli.
Mosquito Aedes aegypti – přenašeč žluté zimnice. Foto: Muhammad Mahdi Karim / Wikimedia Commons / PD
Bez ohledu na to, jak neškodná nebo dokonce prospěšná mikroflóra může být, má podstatnou nevýhodu – voní nám. Nebýt kožních mikrobů, pot by neměl žádný zápach. Bakterie rozkládají látky, které vylučují potní a mazové žlázy. Produkty těchto biochemických reakcí mají někdy nepříliš příjemnou vůni. Propionové bakterie přeměňují aminokyseliny obsažené ve sekretech mazových žláz na páchnoucí kyselinu propionovou. Bakterie Staphylococcus epidermidis produkuje kyselinu izovalerovou, jejíž zápach byl popsán jako „zápach zpocených nohou“. To jsou jen dva příklady, ale obecně existuje několik stovek různých pachových látek v lidském pachu. Mikroflóra všech lidí je odlišná: někdo má více bakterií stejného typu, někdo méně, takže poměr pachových látek produkovaných mikroby se liší člověk od člověka a také celkový zápach.
Životní cyklus komára obecného: ovipozice, čtyři larvální stádia, kukla a dospělec (dospělec). Ilustrace: Marina Ruiz Villarreal LagyofHats / Wikimedia Commons / PD
Porovnáme-li složení individuální mikroflóry člověka s tím, jak ho komáři milují, lze vysledovat jasný vzorec: čím rozmanitější je mikroflóra kůže, tím méně komárů na ní přistane. A naopak, čím je druhová skladba kožní mikroflóry chudší, tím je člověk pro komáry atraktivnější. Mluvíme konkrétně o druhové diverzitě, nikoli o individuálním počtu bakterií: dva různí lidé mohou mít přibližně stejný počet bakteriálních buněk, ale různý počet druhů, ke kterým tyto bakterie patří.
Nejprve se takové studie provádějí s komáry, kteří přenášejí nebezpečné choroby, jako je anopheles malárie, nebo s takzvanými komáry žluté zimnice. S největší pravděpodobností si na mikrobiální zápach pokožky dávají pozor i jiné druhy. Možná se při větší rozmanitosti mikroflóry na kůži tvoří méně lákavě vonných látek, nebo se naopak objevují látky, které komáry odpuzují. Co tyto látky jsou a jaké bakterie je produkují, je stále nejasné. Věc je komplikována tím, že komáři nemusí hodnotit jednotlivé složky každého pachu, ale takříkajíc kytici jako celek. Dosud je známo, že bakterie rodů Bacillus, Brevibacterium, Corynebacteria a Staphylococcus vylučují látky přitahující komáry a bakterie rodu Pseudomonas produkují látky potlačující pachy jiných mikrobů.
Mosquito Anopheles albimanus – přenašeč malárie. Foto: James Gathany/Wikimedia Commons/PD
Složení kožní mikroflóry do značné míry závisí na prostředí, na tom, čeho se dotýkáme, jak si myjeme ruce a podobně. Záleží ale i na pokožce samotné: zda se hodně potí, zda se vylučuje hodně mazu, zda je v potu mnoho látek, které přitahují bakterie, a zda kůže vylučuje hodně ochranných antimikrobiálních látek. Všechny tyto vlastnosti závisí do té či oné míry na genech a dříve nebo později museli vědci přijít s myšlenkou otestovat, zda genetika ovlivňuje atraktivitu člověka pro komáry.
Jak to udělat? Můžete si například vzít jednovaječná a bratrská dvojčata a nechat je kousat komáry. Jednovaječná dvojčata mají úplně stejné geny, ale dvojvaječná dvojčata mají do jisté míry odlišné geny, a pokud geny skutečně ovlivňují postoj komárů k nám, bude to na dvojčatech jasně vidět.
Takový experiment byl skutečně proveden a ukázalo se, že komáři nerozlišují jednovaječná dvojčata, ale mezi bratrskými dvojčaty jednoznačně preferují jedno před druhým. To znamená, že geny v podstatě ovlivňují komáry, aby některé lidi kousali více a jiné méně. Vůně, která označuje konkrétní krevní skupinu, složení potu a antimikrobiální molekuly vylučované kůží závisí na genech. Ale jaké konkrétní geny zde hrají roli, je stále nejasné.
Kukla komára. Foto: Andrei Stavitsky / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Obecně je odpověď na otázku, proč komáři neštípou každého, tato: protože lidé mají různé geny a různé kožní bakterie; oba geny a bakterie spolupracují na vytvoření zápachu, který se komárům může nebo nemusí líbit. Odpověď není příliš konkrétní, ale alespoň existuje vědecký výzkum týkající se bakterií a genů. Snad se v budoucnu podaří přesně zjistit, které bakterie pijavice odpuzují, a v obchodech se objeví bakteriální přípravky proti komárům z „přírodních surovin“.
Někdy však také říkají, že komáry přitahuje kůže určité barvy a že je lze odpudit dodržováním určité stravy, ale zatím o tom neexistují žádné vědecké údaje. (Přestože strava ovlivňuje kožní mikroflóru, a proto může nepřímo způsobit, že kůže bude pro komáry více či méně atraktivní.)
Abychom byli spravedliví, je třeba dodat, že komáři se neorientují pouze čichem – také slyší a vidí, a dokonce mají teplotní senzor, který jim umožňuje vybrat si teplejší místa na kůži, aby bylo pohodlnější pít krev. Má se za to, že tmavé předměty se komárím očím zdají příjemnější (i když není jasné proč), takže přebytečné pozornosti komárů se můžete zbavit i nošením barevného a světlého oblečení. Pokud jde o sluch, nedávno se zjistilo, že komáři si pamatují pachy spojené s nepříjemnými vibracemi ve vzduchu, a pak se jim snaží vyhnout, i když jde o pach člověka. Jinými slovy, pokud aktivně tleskáte rukama, komáři si možná vzpomenou, že je lepší nelétat vaším směrem.
Podrobnosti pro zvědavce
Něco o krátkém životě komára
Existuje asi 3600 druhů komárů sajících krev (Culicidae). Obývají všechny kontinenty kromě Antarktidy. Nejběžnějším komárem je komár obecnýCulex pipiens) se vyskytuje všude tam, kde žije jeho hlavní oběť – lidé.
Většina komárů se živí nektarem a rostlinnými šťávami. Ale mezi nimi je poměrně hodně druhů, které se naučily sát krev lidí a zvířat – nejen zvířat a ptáků, ale také plazů, obojživelníků a dokonce i ryb; Existují komáři, kteří sají hemolymfu velkého hmyzu.
Komár se živí nektarem na květině. Foto: Abhishek 727 Abhishek Mishra / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
Krev pijí pouze samice komárů; samci se živí nektarem a žijí ne déle než týden. Samice žijí déle. Po napití krve čekají několik dní, než se krev natráví a dokud nebude zralá část vajec. Vajíčka se pak kladou na hladinu vody nebo na vlhkou zem na okraji vody nebo na plovoucí předměty.
Larvy vylíhlé z vajíček žijí ve vodě a živí se vodními mikroorganismy. Po nějaké době se zakuklí a z kukel se vynoří dospělý hmyz. U některých druhů to trvá jen pět dní, u jiných to trvá asi měsíc a půl.
Larvy a jedna kukla komára. Foto: James Gathany, CDC / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.5
